Charlie Parker hraje bossanovu
Povídka od:
Haruki Murakami
Z knihy:
První osoba jednotného čísla
Vypravěč jako mladý napsal fiktivní recenzi na desku Charlieho Parkera, ovšem po letech se ukázalo, že možná až tak fiktivní nebyla. Nebo ano?
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
Povídka se skvělou pointou vzniku samotné povídky. Až mám skoro chuť si taky vymyslet nějakou knihu jenom proto, že ráda píšu o knihách, a něco si napsat. Kdo ví, co bude potom...
Co kdyby?
... něco, co nebylo,
spatřilo světlo světa?
... a působilo dost věrohodné.
Vážení příznivci jazzu, tahle povídka je přesně pro vás,
příběhem se prolíná vůně kávy,
a zní jazz.
Přesto nezapomeňte na ostražitost!
Pak vás totiž nepřekvapí ten výsledný pocit znepokojení,
i přesto,
"koukejte si tu okouzlující hudbu zrozenou z vřelého srdce a střízlivé mysli poslechnout co nejdříve"!
Připomíná totiž "krásnou myšlenku tající své jméno, která vám vchází do snů."
Tato povídka má myšlenku, je psána s humorem, je čtivá a má to i jakousi pointu. Povedené, 75%, 26. 7. 2024.