Ďáblovo kopyto / Dobrodružství Ďáblova drápu / Diablovo kopýtko
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Ďáblovo kopyto a jiné případy Sherlocka Holmese / The adventure of the devils foot and other cases of Sherlock Holmes, Případy Sherlocka Holmese, Další případy Sherlocka Holmese (9 povídek), Ve stínu mešit, Poslední poklona Sherlocka Holmese
Sherlock Holmes odjíždí s Dr. Watsonem na rekonvalescenci na venkov. K nelibosti přítele se detektiv pouští do zapeklitého případu šílenství a podezřelého úmrtí. Záhy půjde oběma gentlemanům o jejich vlastní zdravý rozum.
The Devil´s Foot
Rok vydání originálu: 1910
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (9)
Přidat komentář
Souhlasím, že Ďáblovo kopyto je asi nejlepší povídka sbírky. Holmese a Watsona požádá o pomoc farář a jeho podnájemník, jehož dva bratři se předchozího večera zbláznili a sestra ve stejné chvíli zemřela. Co se stalo, není zřejmé. Zanedlouho nachází farář mrtvého i svého podnajemníka, vedle kouřící lampy. A právě to je pro Holmese klíčem k záhadě. Napínavá, temná povídka, líbila se mi.
Velmi dobré, dokonce snad nejlepší ve sbírce, řekl bych. Případ je pozoruhodně atmosferický, ukazuje nám důležitost role názvu díla toto nese jméno ďáblovo a nutí čtenáře jeho prostřednictvím povídku interpretovat. Nenese ve skutečnosti v sobě nic magického, ani nic co by se magickým mohlo zdát, přeci nás nutí na to takto nahlížet z krbu vyskočil ďábel a všechny svým smíchem přivedl k hrůzné smrti.
A přece to tak není, čtenář sám dokonce může vcelku rychle dojít ke správné odpovědi, na autora čekat netřeba. A i když čtenář odpověď najde, nebo mu ji autor prozradí, atmosféra nezmizí. Už tam neposkakuje žádný čertík, jen lidskost sama. Dostojevskij nechává ve svým Bratrech Karamazových Ivana potkat se se Satanem. Ten praví: Satan sum et nihil humanum a me alienum puto. Hle, Ďáblovo kopyto.
Úžasná povídka. Nádherné prostředí cornwallských rašelinišť, a ta děsivá atmosféra! Nejsem velký fanda Holmese, ale tohle je jeden z mála jeho případů, který mě fakt dostal!
Posloucháno jako povídka a musím říct, že záhana na Thorském mostě se mi líbila víc. Jako v každé povídce se nejdřím dozvídáme kdo byl zabyt, v tomto případě se zde objevují prvky magie.
Příběh s hororovými prvky nás zavede až na zrádná skaliska cornwallská. Holmese tu na zdravotní dovolené zastihne jeden z nejpodivuhodnějších případů, stojí za záhadnými úmrtími a stavy šílenství nebohých obětí nadpřirozená moc nebo člověk?
Povídka vyniká svou atmosférou západní Anglie se svými rašeliništi, ale také svou na první pohled nevysvětlitelnou záhadou. Bohužel vysvětlení je takové možná ne zcela realistické. Na malé ploše povídky se také nedá dost dobře vystihnout jednotlivé postavy a jejich charaktery. 80%, 9.6.2013
Druhá nejlepší povídka této jinak hodně nevyrovnané sbírky. Opět zde máme venkov, kamenné domy, krby, neuvěřitelná úmrtí a dokonce dva šílence. A pak experiment, jenž tentokrát Sherlock hrubě podcení. Zajímavá atmosféra, zajímavá zápletka i vražedný nástroj, jen opět je řešení takové nijaké, opět zde hraje svou roli milostný motiv podivného zrna, opět je to takové nakonec nedořečené.
Sherlock Holmes je opravdu svědomitý. Aby vyzkoušel hypotézu, je ochoten nasadit i vlastní život, či hůř, vlastní rozum.
Naprosto brilantní povídka! Sherlock nepatří mezi jedince, kterým by bylo možno dopřát si chvíli klidu. Popravdě po tom ani moc netouží, jak může Watson mnohokrát pozorovat. Stalo se tak i v Cornwallu, kde řádí tajuplný ďábel, po jehož zásahu lidé hrůzou umírají nebo přicházejí o rozum. Jedy jsou klasikou všech klasik. A zápletka, kterou Doyle v této povídce rozvíjí, rozhodně mezi klasické patří. Má v sobě ještě cosi z příběhů předchozího století. Včetně toho, že vzít spravedlnost, potažmo pomstu, do vlastních rukou nejen bylo celkem obvyklé, leč v mnoha případech i ospravedlnitelné. A Sherlock, jakožto vyšetřující amatér, jehož přispění cornwallská policie pohrdlivě ignorovala, může si dovolit i amatérsky konat v závěru. Až se divím, že mu nepřišlo zpětně obvinění=o) nicméně Ďáblovo kopyto bylo opravdovou lahůdkou a jednoznačně ji musím považovat za jeden z nejlepších Holmesových případů vůbec.