Ďáblův prsten

28.08.2023

Soustavně trvá
na výpovědi,
že byl současníkem
historických událostí
v minulém století.

Už když jsem kdysi tuto povídku četl poprvé, měl jsem z ní husí kůži. Mám rád cestování časem, ale když mi k tomu přidáte mimozemšťany, ať jsou špatní nebo dobří, vždycky se dá tušit nějaký malér. Tím malérem byl voják Francois Maret. Díky nějaké chybě se totiž ocitl v Čechách zhruba o sto let po svém narození. Je to velmi mrazivé, ale svým způsobem to má celkem jednoduchý konec. Myslím si ale, že si to ani jiný konec nezaslouží.

Citát: Obávám se, že se mýlíte. Je to sice protismyslné, ale jenom mrtví nestárnou. Francois za sto let nezestárl bylo to tedy sto let, kdy jeho organismus nepracoval .

Na této povídce je mrazivé nejen to cestování časem, ne jen fakt, že velký podíl na to mají mimozemšťané, ale nejvíce vás určitě zamrazí fakt, že opět máte pocit (a že mu věřím), že to všechno pan Souček prožil, jak se tak říká, na vlastní kůži. To vám dojde nejvíc v té části, kdy se vypravěč rozhodně napsat pár dopisů, aby zjistil něco o opravdové existenci vojína Francoise Mareta, vojáka Komuny, desátníka balónového oddílu velitele Félixe Tournachona, který tomuto oddílu velel v roce 1870. V těch dopisech se totiž pisatel podepisuje jako Dr. Ludvík Souček.

Citát: Musíme vyprávět světu, že nejsme ve vesmíru sami a že se chvíle velkého setkání každým dnem blíží.