Pevnost bílých mravenců / Ďáblův prsten / Železo přichází z hvězd
Ludvík Souček
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260356/bmid_pevnost-bilych-mravencu-dabluv-prst-Jaq-260356.png
4
19
19
Několik let jsme si teď museli počkat na další v řadě a zároveň tedy nejnovější pokračování dnes již proslulé série citlivě „Sebraných spisů“ doktora Ludvíka Součka, významného autora české sci-fi literatury 20. století, vydávané od roku 2007. Zmíněný soubor doplňuje nyní nakladatelství Akcent o trojici klíčových povídek z autorova nejplodnějšího období (1968–1972), navíc tedy o texty ovlivněné zjevně i jistým volnomyšlenkářstvím z dob, než do Československa vtrhly okupační sovětské tanky a než se mnohé změnilo. Povídka „Pevnost bílých mravenců“ vyšla poprvé knižně roku 1971, a to společně se svérázným příběhem „Ďáblův prsten“, velice milou, humornou a hlavně „povídavou“ novelkou s výtečnými dialogy (však má také základ v úspěšné Součkově divadelní sci-fi hře „Záhada s M“ z roku 1970), psychologicky citlivou a navíc s patřičným etickým přesahem v závěrečném poselství čtenáři. Oba tyto příběhy jsou vystavěny na pevných sci-fi základech, byť dobový reál je tu tradičně součkovsky všeobjímajícně matoucí. Jistěže ve smyslu navození „ryzí“ autentičnosti. Prazvláštní povídku „Železo přichází z hvězd“ Souček nikdy nedokončil, snad i proto, že obsahuje tolik autentických prvků – potažmo zážitků?! Poprvé vyšla až posmrtně roku 1983, a to ve stejnojmenném českém sci-fistickém sborníku. Autor ji přitom napsal už roku 1969… Ale pak se „cosi“ (?!) stalo a On tohle své nesporně „životně“ klíčové dílko nedokončil. Byť ale nemá konec, absurdně právě poslední věty onoho torza, tvoří jeden z nejpoetičtějších závěrů, jež kde u Ludvíka Součka najdeme; jakousi spojnici s neznámem autorova potenciálního záměru, stejně jako naznačené tajemné Existence Odjinud, kdy Mistr končí svůj text slovy: „...A potom v jediném zlomku okamžiku svět kolem nich zmizel a změnil se v cosi nepochopitelného a nepopsatelného jinak než fyzikální pojmy, k nimž se pozemská věda ještě nedopracovala...“ (Mimochodem: autorsky zde predikuje později celosvětově slavnou „Hvězdnou bránu“!) „...Nebylo nic. Jenom dvě jiskry vědomí, jež putovaly neskonale dalekou cestou, kterou nelze vylíčit...“.... celý text
Přidat komentář
Taková"Vernerovská" dobrodružná sci-fi. Nejvíce mě zaujala Pevnost bílých mravenců
Zklamalo mě to. Je z toho poznat, že to bylo napsáno před cca padesáti lety. Co tehdy mohlo nadchnout, dnes je vyčpělé.
První povídka je od začátku strašně chaotická, nudná a az v poslední čtvrtině mě to začalo bavit.
Druhá povídka má hodně zajímavý nápad, je to ale psané rozvláčně. Francouzský desátník z roku 1871 se dostal s pomocí mimozemšťanů do roku 1964 do Čech. Z té knížky nejzajímavější část.
Poslední povídka o železe mě vyloženě nudila, asi jsem nebyl ta správná cílová skupina.
Kniha se mi líbila, i když mi přišlo, že první dvě povídky (Pevnost bílých mravenců, Ďáblův prsten) byly zbytečně moc dlouhé. Zkrátka Souček měl zajímavý nápad, ale jeden nápad nestačí utáhnout dlouhou povídku. Vlastní pointy těchto povídek také nebyly nejúdernější a asi by se mi víc líbilo, kdyby konec zůstal v rovině záhady/tajemství a Souček se nesnažil ohromovat mimozemšťany. Nicméně, uvědomuji si, že posuzuji povídky optikou roku 2022, kdy podobné náměty "vytěžil" Däniken a nejsou tak již ničím překvapivým.
Nejvíc mě oslovila poslední rozverná povídka - zde mě opravdu mrzí, že ji Souček nedokončil. I když možná proto je tak dráždivá a musíte se k ní pořád vracet a přemýšlet, co se asi tak mohlo dít dál.
Tahle kniha obsahuje tři povídky v součkovském, dobrodružně vědeckofantastickém stylu. Tematicky mě nejvíce zajímala povídka první: Pevnost bílých mravenců. Dokonce se v ní mihl i zvon, ale pravděpodobně to nebyl TEN zvon. Nejvíce se mi však líbila povídka poslední: Železo přichází z hvězd. Bohužel je nedokončená, ale díky povedenému doslovu to skoro ani nevadilo. Znalec díla Ludvíka Součka Luboš Y. Koláček zde dokonce naznačuje, že by tahle povídka mohla souviset s autorovou téměř záhadnou smrtí. Tenhle soubor povídek sice není tím úplně nejlepším, co Ludvík Souček napsal, ale fanouškům jeho tvorby ho určitě doporučuji.
Mám rád knihy, které když dočtu a zavřu, musím je ještě chvíli držet v ruce a přemýšlet o tom, co jsem četl. Povídky, které mají nápad, každá jiná a přesto všechny výborné. Kniha napsaná tak, že jednou jsem se ocitl přímo uprostřed džungle, podruhé se zase choulil na dně balonového koše no a železo? Co se jen všechno u nás může stát :) Souček byl náš vynikající sci-fi spisovatel
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 1979 |  Tušení stínu |
| 1980 | Tušení souvislosti |
| 1964 | Cesta slepých ptáků |
| 1983 |  Bohové Atlantidy |
| 1970 | Případ jantarové komnaty |
Člověk
je zkrátka
dodatečně
vždycky chytřejší.
(Pevnost bílých mravenců)
Když jsem si chtěl pořídit Pevnost bílých mravenců od pana Součka, zjistil jsem, že těch knih je několik. Jedna obsahuje jen dvě povídky (Ďáblův prsten a Pevnost bílých mravenců), druhá obsahuje tři povídky, kde tou třetí je Železo přichází z hvězd. To také vyšlo v antologii stejného názvu do které přispělo i několik českých spisovatelů. Nakonec jsem si pořídil nejen tuto zelenou knihu, kde jsou tři povídky, tak i tu fialovou, kde jsou jen dva příběhy. Ďáblův prsten dokonce vlastním knižně, kde u společnosti Ivo Železný vyšla s jinými dvěma povídkami v modré barvě. Tak že je to pěkně zamotané.
Malá ochutnávka:
Došel k několika závěrům.
Nespí ovšem mluvící kočka (nemluvě o ťapkání) je absurdita a jako taková nemůže existovat. Vidí ji však docela zřetelně a slyšel jí taky. Čili jeho vnímání je pokřivené a nespolehlivé. Má halucinace. Hejzlar měl pravdu, měl být s tou železnou věcí opatrnější. Kostka působí zřejmě nejen na filodendrony (otáčejí se za kostkou a ne za sluncem Terva) a jiné reprezentanty flóry, ale taky na mozek.
Rozumíte, prosím? Řekla zdvořile kočka . . .
(Železo přichází z hvězd)
A protože jsem komentáře k povídkám Pevnost bílých mravenců a Ďáblův prsten již napsal dříve a k povídce Železo přichází z hvězd napíšu teď, tak vlastně už ani není co říct. Možná jen shrnutí faktů. Nejlepší povídka z této trilogie je pro mě Ďáblův prsten. Mám rád cestování časem a když mi do toho přihodíte i nějaké ty mimozemšťany, jsem nadšený. Třetí místo zabírá Pevnost bílých mravenců. Je sice také plná záhad, ale není tak napínavá. Železo přichází z hvězd je povídka nedokončená a tak tím také trpí. Leč má spousty možných pokračování a protože mám velkou fantazii, tuším další nekalé stíny. Povídce dávám plný počet Hetešovo železných motýlků přicházejících z hvězd.
Citát. Musíme vyprávět světu, že nejsme ve vesmíru sami a že se chvíle velkého setkání každým dnem blíží. (Ďáblův prsten)
V této knize je pak také doslov, který napsal Luboš Y. Koláček, s názvem Ukrývá tajemství „Železa . . .“ i příčinu Součkovy smrti? Ludvík Souček psal tento příběh někdy v roce 1969 a 1983 (druhý pokus o dopsání?), ale z podivných důvodů své ženě Dagmar řekl, že ho to prostě přestalo bavit. Těžko říci zda černá kostka, která má podivné vlastnosti opravdu existuje a že byla pro naší civilizaci nebezpečná a nebo to pana spisovatele opravdu přestalo bavit. To už nikdy nezjistíme. Avšak povídka Železo přichází z hvězd měla perfektní a šokující potenciál. I tak celkově je tento svazek tři povídek na plný počet hodnocení.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )
Citát: Nějak moc rychle si zvykáš na zázraky. (Železo přichází z hvězd)
Komentáře k povídkám si můžete přečíst zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky/zelezo-prichazi-z-hvezd-2654
(Vlastně už jen jednu povídku, protože díky super změnám na DK, už se části díla neobjevují.)