Děleno nekonečnem
Povídka od:
Robert Charles Wilson
Z knihy:
Polaris: 2006
Přeložil Petr Kotrle.
Originální název:
Rok vydání originálu: 1998
Divided by Infinity
Rok vydání originálu: 1998
"Žijeme ve sience fiction svého mládí."
WAAAW. Tak tohle je přesně jedna z těch povídek, které vám zůstanou v hlavě ještě pěkně dlouho po zavření knihy.
Autor sám sice říká, že mu povídky nikdy nešly, ale buď je příliš skromný anebo se mu tahle jedna obzvlášť vydařila.
"Nikdy nezemřeš." Na Soziereho teorii prostě něco je. Něco lákavého nebo něco hororového? Rozhodněte se sami.
"Knihy prosakují skrze světy, protože jsou to ostrůvky myšlení. Táhnou své autory přes fenomenologické hranice jako ztracená štěňata."
"Napsal Ernest Hemingway knihu s názvem Pamplona? Cromwell a spol. od Charlese Dickense? Pod absolutnem od Aldouse Huxleyho?"
---SPOILER---
"Já neumírám. Jen se stávám čím dál nepravděpodobnějším."
Nemůžeš umřít. Možná tě zítra srazí auto, ale v nekonečnu dalších možných světů tě nesrazí.
A možná...
"...mezi všemi těmi nepravděpodobnými světy byl jeden, ve kterém Lorraine přežila rakovinu? Nestálo by za to počkat si na něj? Nestálo by za to hledat ho bez ohledu na to, jak zvláštní důsledky by to mohlo mít? "
"...šeptá, že smrt nejsou dveře, kterými bych mohl projít za ní, bez ohledu na to, jak úporně nebo jak často to budu zkoušet..."
"Přijmeš mě?"
"Už jsem přijal horší věci."