• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Robert Charles Wilson

Spin

„...trochu vzduchoprázdno...“
— kalache

---

Chronolity

„Zajímavý příběh který narušuje kauzalitu času a studiem monolitů je vlastně studována budoucnost, která však musí mít nutně kořeny v přítomnosti. A je tu znova otázka zda bylo dříve vejce, nebo slepice.“... celý text
— petr_

---

Spin

„Kniha je hrozně nevyvážená. První půlka, která popisuje vznik Spinu, jeho dopady a první myšlenky jeho využití, ta je parádní. Jenže pak se to tempo nějak zasekne a ta vatovitost přeroste přes únosnou mez. Člověku pak trvá - v kontextu té první poloviny - překvapivě dlouho, než se propracuje k závěru, který je sice slušný, ale ten dojem už moc nespraví. Není to špatné dílo, ale ten potenciál tam byl prostě větší. Chronolity se mi líbily víc.“... celý text
— B4LU

---

---

Chronolity

„Výborné. Co Wilson bravurně zvládá je vyprávěcí situace. Jeho vypravěči dávkují děj pomalu, plíživě a často naznačují a zamlčují. Nejsou to Ishigurovi nespolehliví vypravěči, ale tihle si s námi taky rádi hrají. Chronolity mají podobné motivy jako Spin: neznámého nepřítele, ztrátu budoucnosti, fundamentalisty a sektáře, fanatismus. Jasně si tu hraje právě ale i s pamětí, s tím, jak si chceme věci pamatovat. A to ať už prostřednictvím otce vypravěče nebo samotné vyprávěcí situace. Knížku slupnete za večer, za dva.“... celý text
— R47

---

Spin

„Už dlouho jsem nečetl knihu s tak odpudivou obálkou a tak příšernou anotací, kde se píše o dětech a kosmickém pytli. Tohle je skvělá, pomalá, moderní sci-fi, zdánlivě ve starém hávů. Stylem jsem si několikrát vzpomněl na Ishigurovo Neopouštěj mě. Ne snad, že by byl vypravěč "nespolehlivý". Tylerovy věřit můžete. Jen víte, že vám to dávkuje extrémně pomalu a postupně s drobnými narážkami na to, co přijde. A pak je tu taky ten motiv dětí, to že se začíná u dětství vypravěče. "Realističností", zdánlivou neakčností (i když i tady je akce typu přepadení konvoje a zavraždění marsovského velvyslance, ale ta akce je často někde pod povrchem, jakoby se odehrává v lidech - viz skvělá scéna s náboženskou komunitou na ranči) a zároveň mnohovrstevnatostí jsem si zase několikrát vzpomněl na mého oblíbeného Kima Stanleyho Robinsona, u kterého je taky na prvním místě hlavně člověk a to dokonale promyšlené sci-fi jsou především kulisy. Tady se evidentně několikrát zrcadlí motiv "rodičovství" a "nástupnictví", "dědičnosti". Parádní. Už se těším na autorovy Chronolity... (A ano, taky jsem si při tom vzpomněl na Vzpomínky na Zemi.)“... celý text
— R47