Deník Semplikových dívek

05.06.2022

Tak tohle bylo drsný!

Příběh kombinuje dvě věci, které nemám ráda:
- Co si o nás myslí ostatní, když jsme jiní než oni, protože nemáme tolik peněz?
- Co si o nás budu myslet, až je budeme mít, byť během toho nebudeme dělat správnou věc?

Když jsem to četla, nejdřív mi bylo špatně z té vší závisti. A když konečně rodina přišla k penězům, bylo na čase ukázat, že jsou najednou lepší. Jako ostatní ze sousedství. A ukázali to tím nejhorším způsobem. Jim se to zdálo normální. Když otec vysvětloval nejmladší dceři, jak to probíhá, a že si dívky musí pořídit, aby se její starší sestřičce ve škole nesmáli, a v jakém stavu dívky jsou, udělalo se mi špatně znovu.

Ke konci mi už bylo jenom špatně, jak neviděli, kde je problém. A tak hloupě to sváděli (co se s divkami stalo) na jiné místo na sebe. Neměli si je vůbec pořizovat. Ano, obviňuji je, že si za to mohli (aktéři) sami. A lítost? Ne. Proč?!

Tohle je ta nejodpornější a zároveň nejupříjemnější metafora současné doby. Takže je docela paradox, že se příběh odehrává v budoucnosti a otec mluví k budoucímu čtenáři. Je mi jasný, že se počítá s tím, že oni budou ještě krutější...možná proto se nestydí a myslí si, že tímhle pomáhá...