Děti kukuřice / Deti kukurice
Povídka od:
Stephen King
Z knihy:
Stephen King jde do kina, Nočná zmena (14 poviedok), Noční směna (20 povídek)
V Gatlinu, ve státě Nebraska se neobyčejně daří kukuřici. Robesonovi, kteří narazí na toto městečko po tom, co autem srazili umírajícího chlapce, nachází tajemství ukryté v kukuřici - Toho, který chodí po brázdách...
Children of the Corn
Rok vydání originálu: 1977
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (18)
Přidat komentář
Za deset hvězdiček. Ještě nemám přečtené všechny povídky ze sbírky, ale myslím si, že na lepší už asi nenarazím. A dole se mi v téhle chvíli zobrazuje reklama na burzu agro komodit - pšenice, kukuřice, soja.
Tajemno, to je to, co je hlavním tahounem této povídky. A Kingova práce s tajemnem a mystériem je v této povídce více než úžasná. Atmosféra v opuštěném městě a také v samotném kukuřičném poli je tak hustá, že se jí dá prosekávat mačetou.
Filmové zpracování jsem neviděla, povídka byla skvělá. Pro mne by ani nemusely být prvky čehosi záhadného, co se skrývá v kukuřici. Stačily by mi psycho děti. Má to dobrou atmosféru, líbilo se mi moc.
Přiznám se, doposud jsem Kukuřičné děti ("Děti kukuřice") neznal, jen jsem matně tušil, co od nich čekat - že to bude příběh s hororovými a nadpřirozenými prvky. Ušetřen filmového zpracování, na které si autor hezky v předmluvě zanadával, jsem se ponořil do tajemných polí dlouhých klasů a zvláštní nasládlé vůně.
Velmi čtivé dílko s gradujícím napětím a zajímavou zápletkou.
Další ze skvělých povídek z Noční směny, kdy manželé omylem zabloudí do malého městečka v Nebrasce, které je prakticky vylidněno, akorát všude okolo jsou dlouhé lány kukuřice. Nádherná atmosféra, kdy na člověka úplně padá tíseň opuštěného města Gatlin, které se vzápětí změní v šílený boj o život a hrůzu z uctívačů Toho, jenž kráčí mezi řádky.
Mistrně vylíčená atmosféra podivného opuštěného amerického zapadákova obklopeného kukuřičnými poli. Z uctívačů Toho, jenž kráčí mezi řádky jsem měl husí kůži.
Poviedka bola mraziva, vsade, kde su deti a demoni, mi sposobuje nevilnost. Koniec aky ma byt (aspon pre mna).
Možná jsem moc ovlivněna filmem, protože tam je prvek, který u starších hororů nesnáším. Baby se vždycky chovají jako krávy. Ale jinak vážně dobré.
"Soumrak utonul v noci. Kolem Gatlinu tajemně šustila a tepala kukuřice. Byla naprosto ukojená." Geniálna vec, zbožňujem ju, jedna z naj hororových poviedok môjho detstva. Síce stála pri zrode jednej z najhovadskejších žánrových filmových sérií na svete, ale za to nemôže ona, ani jej autor. Totálna kingovská klasika o rozhádanom páre, ktorý spojí až tajomné zlo pôsobiace v mestečku Gatlin. Nebude však vtedy už neskoro? Na rozdiel od filmu sa nekladie dôraz na akciu a krv, ale na tiesnivú atmosféru mrazivo vyľudneného mestečka (ak sa vám páči výprava amerického poľnohospodárskeho štátu s rozľahlými poľami, medzi ktorými sú dlhé cesty a kde-tu roztrúsené menšie mestá, siahnite aj po desivom románe Billy od W. Striebera). Na rozdiel od prvého filmového spracovania (1984) sa dej poviedky končí úplne inak a k pôvodnému koncu Stephenovej poviedky sa vrátil až film z roku 2009. Ak poznáte filmy a až potom si prečítate poviedku, prekvapí vás, že je pomerne krátka.
Gatlin, toť zvláštní město, kde žlutá zrna jen kvetou pod rukama pilných dětiček, které jsou v zajetí Boha plodných brázd. Povídka rozhodně lepší filmových zpracování - 75 %
Jo tohle má sice grády, ale jak kniha tak i filmová předloha (ta první) má své mouchy a někdy nedává moc smysl, ale taky, co smysl dává.
Skvělá povídka, škoda , že neni delší, to by byla pecka. Nechápu jak z takhle krátké povídky mohli natočit několik filmů. Ale i tak mi ze čtení naskakovala husí kůže a musela jsem to přečíst jedním dechem.
Souhlasím s tvrzením, že toto je nejlepší povídka z Noční směny. Už jen název je takový, že vás přímo táhne k tomu si to přečíst a já jsem ráda, že jsem se nechala unést. Četla jsem ji několik dní, byl to dosti silný zážitek a od té doby, co jsem to dočetla, si pod pojmem "pěstování kukuřice" či "kukuřičné pole" představím jen podzimním sluncem zalité lány kukuřice jemně ševelící ve větru... a pak už jen šustící v jasném bezvětří...
Od přečtení téhle povídky mám hrůzu z kukuřičných polí. Opravdu nejlepší povídka z celé Noční směny, a že tam by se našlo dost konkurentů. Přináší taky ponaučení: Nikdy nesjížděj z dálnice, když už, tak nejezdi do Gatlinu a za žádných okolností nelez do kukuřice.
Bezesporu nejlepší kousek z Noční směny. Děti kukuřice mají dobrou pointu, dusná a tajemná atmosféra navíc vygraduje do neobvyklého finále (zdalipak nebyl King zrovna opilý?). Jo, na to městečko uprostřed lánů kukuřice jen tak nezapomenu.
Zajímavé, že z téhle malé povídky dokázali filmaři udělat několik filmů. Ale jestli chcete přežít, raději nejezděte do Gatlinu. A nelezte do kukuřice.
Skvěle popsaná atmosféra, úplně jsem viděl jako film. Škoda názvu, který tak trochu předurčuje o co asi půjde, takže to překvapení není takové, jaké by asi mělo být.