Digimengele
Povídka od:
René Vaněk
Z knihy:
Ve stínu Říše
Ve Škrdlovicích se trojice mladých neonacistů rozhodne vyvolat ducha Josefa Mengeleho. Seance se však zvrtne...
Komentáře (8)
Přidat komentář
Myšlenka dobrá, podání špatné. Na povídce mě velmi iritoval ten styl humoru, jak různé pubertální výstřelky, tak poznámky blíží se remcání nad novou digitální generací - závislost na tabletech, kočičí ouška apod. Všechny postavy Slavomírem počínaje, přes policii a konče Mengelem byly extrémně otravné.
Velmi dobrá až bravúrní capovinka! Nečekal jsem, že se budu při čtení této spíše průměrné antologie tak královsky bavit. Vaňkovi se prostě nádherně povedlo udělat si z jednoho z nejhorších lídí na světě srandu. Chlámal jsem se na každé stránce, fakt! A ponaučení? Německé druhoválečné pouzdro od hodinek raději do ruky brát nebudu :D
Půjdu proti proudu a budu hodnotit spíše kladně. Asi mám pro podobné "kraviny", které si nehrajou na nějakou vážnou povídku slabost, takže mě tak do dvou třetin Digimengele bavil a byl jsem rozhodnutý hodnotit plným počtem. Ale v závěru mi přišlo, že to nějak ztratilo drajv a vše bylo nějak moc překombinované. Ale z toho popisu buňky místních neonacistů bych si asi nějak podobně představoval fanoušky některých našich stran začínajících na S nebo D.
Humoristická povídka, která vznikla dle autora na základě zážitku s kombajnem v kukuřičném poli, kombinuje český neonacismus, duchařinu a high tech techniku. Vtipné scény ze života puberťáků se postupně mění v brutální vyvražďovačku. Nechybí vraždící maniak a brutální Nikita, pardon Klára.
„Idioten“,
to budou asi idioti, ne?
On si asi myslí,
že jsme idioti....
Nikdy jsem od pana Vaňka nic nečetl a byl jsem zvědav. Ani tato povídka se mi však nelíbila. Je to na mě moc hrr a podstata převtělení do zahradního stroje mi nesedí. Je to sice plné krve a má to slušný konec, ale než jsem se k tomu dopracoval celkem jsem trpěl.
Malá ochutnávka:
...mluvila s nimi Česky, jak jinak.
To jsem čekal. Jenže my nechceme vyvolávat žádnýho debilního Matušku nebo Husáka. Chceme si pokecat s duchem někoho, kdo nejspíš ani nevěděl, že pivo se Česky řekne pivo. Máme v plánu vyvolávat Němce, a pokud vím, tak nikdo z nás neumí německy kváknout víc než raus, Heil Hitler, Reich a Deutschland......
Nekromancie a USB kabel mi prostě není po chuti a zemědělský stroj ve své plné síle už využila spousta spisovatelů. A vlastně je to zase jen duchařská povídka.
Citát: Vypusť na svět duši Josefa Mengeleho, nebo se zítra my všichni tři, jak tady společně sedíme, necháme pokřtít.
Povídka která jede na stereotypu hloupých skinheadů. Bylo to zábavné, ale hlavní hrdina byl fakt blb a jeho pochody opravdu nechápu.
Mimochodem dost často jsem si u povídky vzpomněl na kampaň "Be kind To your local NAZI"
Ehhh... přemýšlím, co bych k tomu řekla.
A do prdele!
Začalo to jako příhody Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera a Červenáčka. Akorát měli holé lebky a v duchařské seanci nehodlali vyvolat Velkého Vonta. Měli lepší nápad a raději pozvali na pohovor jednu ze zrůd nacismu. Proč ne. Ale pak... Pak to šlo všechno ráz na ráz a dopadlo to stejně blbě, jako prázdná flaška tuzemáku na dně Velkého Dářka.
Nestačila jsem říct ani varovné "bacha" a obci Škrdlovice se snížil počet obyvatel. A nízká porodnost za to opravdu nemohla. Zvrat stíhal zvrat a jelikož jsem zapřísahlý čistokrevný Čech, nebo spíš Moravák, "WTF" u mě nezaznělo. "To jako fakt?" "To si dělá prdel?" jsou jedny z mála vět, které se dají veřejně v komentáři publikovat...
Byl to masakr... a ne motorovou pilou, ale (spoiler) nemělo k ní daleko :D
Čtivé, jedna z nejlepších povídek antologie.