• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Kovové nebe - René Vaněk

Když zrovna neřeší banální kriminální kauzy, zabíjí čas hraním počítačových her, sledováním zvrhlých televizních show a požíráním hořkosladkých orchidejí. Bydlí... detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih René Vaněk

Kovové nebe

„Vítejte v Tyfu! V možném městě budoucnosti, v absolutním úpadku lidstva. V zahnívajícím, korupcí a požitkářstvím prolezlém místě, které stírá hranice organické a anorganické hmoty. Je to dystopie? Je to punk! Je to totální dekadence! Autor zde poměrně zdařile balancuje na pomezí sci-fi a bizáru. Je to úlet! Tohle město je pod kopulí, kde slunce ani nezahlédnete a vše je řízené UI. Jaké to je, žít v živém domě, kde naprosté ticho narušuje tlukot jeho srdce? V podsvětí hluboko pod Tyfem zatím obří Matka produkuje ohromné množství podlidí (rozuměj tupých otroků) kteří se starají o údržbu města pro tu menšinu privilegovaných nadlidí, prošpikovaných všemožnou technologií. Tyfus, ač značně depresivní místo, je pestrý různými genetickými hybridy, a to hlavně hmyzáků. Takový přerostlý hrobařík prostě na hřbitov patří, že! Díky hlavnímu hrdinovi a jeho včeličce, můžete uvěřit, že vlastně žít na takovémhle místě není úplně blbé. Je to agent, samozřejmě nadčlověk, sežere všechno co je krasné, miluje Alici a užívá si se Sárou. Zato jeho nejlepší kámoš profesor Ivan, je ukázkový slizák a hnusák. Doporučuji minimálně všem divnočtenářům! 4,5*“... celý text
— MegaH

---

Kovové nebe

„4,5* Český spisovateľ René Vaněk predstavuje ďalšiu víziu budúcnosti. Aj táto má dystopické kulisy. Dej sa sústreďuje na mestský štát Tyfus, ktorý je vyčlenený zo zvyšku sveta akousi kupolou. Obyvatelia teda prežívajú pod umelým kovovým nebom a namiesto slnka majú senzory, ktoré sa starajú o striedanie dňa a noci. K tomu sú pridružené aj ďalšie systémy, ktoré sa starajú o čistenie a kvalitu života. Každodenné prežívanie je pretkané hnusom a celkovým úpadkom. Nielen morálnym, aj intelektuálnym a celkovo spoločenským. Čitateľ však nesleduje len tento pokles, ale aj fungujúce vrcholné biomechanické inžinierstvo. To prebieha prostredníctvom Matky, ktorá je zodpovedná za eliminovanie geneticky nedokonalých embryí. Spoločnosť je preto rozdelená na podľudí, ľudí a nadľudí. Nehovoriac o umelých inteligenciách a iných polomechanických organizmoch. Zhrnuté takto niekoľkými vetami pôsobí Tyfus ako pomerne depresívne miesto. To by bola v zásade pravda, nebyť autorovho prístupu. Vaněk totiž namiesto pochmúrneho opisu ešte pochmúrnejších udalostí zvolil o niečo komediálnejší prístup. Od prvého slova je očividné, že si pobyt v tomto svete vyslovene užíva. Je to vidieť v ľahkosti, s akou text plynie. Pritom prechádza od násilia, cez vulgárnosť, až po obscénnosti. Niekedy tak rýchlo, že čitateľ stihne sotva žmurknúť. Kniha má vďaka tomu miestami až neuveriteľne svižné tempo. No objavia sa aj pomalšie miesta. Ako hlavný nástroj autor používa jazyk. Odlišuje ním postavy, buduje atmosféru a v medzihrách medzi kapitolami ním dotvára kolorit svojho sveta. Hra so slovami navyše pomáha držať čitateľovu pozornosť. Tiež je to ten prvok, ktorý knihu odlišuje od podobne koncipovaných žánroviek. Obsahovo však nesledujeme len neradostný život v hnuse. Hlavný hrdina Theo totiž potajme pracuje pre megakoroporáciu SVS a rieši všakovaké problémy. Niektoré malé a iné väčšie, no vysporiada sa s nimi pomerene rýchlo. Tento kompozičný prvok textu dodáva takmer až epizódny charakter. Teda nebyť toho, že sa tieto menšie zápletky v deji „pripomínajú“. Okrem toho sa objavuje aj akýsi leitmotív v podobe pátrania po totožnosti pána Zázračného. Záhadný chlapík sa objavuje a mizne a zdá sa, že má prsty v mnohých Theových prípadoch. Alebo skôr na ich dokončeniach. Je teda jasné, že sa čitateľ nemá čas nudiť. Vyššie spomenuté udalosti výborne dopĺňajú opisy sveta plného korupcie a odporností. Napätie takisto skvele graduje. Avšak namiesto očakávaného vyvrcholenia prichádzajú slová označujúce koniec tohto dielu. Na zmiernenie škôd Vaněk síce ponúka bonusovú poviedku Onachron a slovníček pojmov, ale pokračovanie by bolo akiste príjemnejšou odmenou. V románe Kovové nebe autor predstavuje ďalšiu dystopickú budúcnosť, tentoraz s príchuťou biopunku. Okrem celkovej pochmúrnosti však ponúka aj humor. Čitateľ sa teda dobre baví nielen výbornou prácou s jazykom, ale aj dobre rozvrhnutým dejom. Skutočným nedostatkom je zatiaľ chýbajúce pokračovanie.“... celý text
— LiliDarknight

---

Kovové nebe

„Nevím, jestli je to šíleně depresivní nebo depresivně šílené, ale hrozně dobře se mi to četlo a strašně bych doma chtěla mít tu stonožku, ta je naprosto boží věc-robot-něco, ani nevím jak to vlastně nazvat. Těším se každopádně na pokračování.“... celý text
— Toriel1

---

---

Kovové nebe

„René je bezesporu Spisovatel s velkým S. Tahle knížka je dospělejší než jeho dvě předchozí, které byly naprosto originální a vytrysklé přímo z autorových představ, Kovové nebe se už jaksi řídí pravidly žánru, je to víceméně klasická scifi/detektivka/biopunk, ale zároveň je to pořád René s jeho ohromnou fantazií a mistrovskými popisy, nyní ještě sofistikovanější a rafinovanější než dříve! Za slabinu knihy bych označila obálku, která se již po velmi krátké době zesalátuje - tak kvalitní dílo by si zasloužilo kvalitnější obal!“... celý text
— Heartrate

---

Kovové nebe

„Vaňka mám spojeného s experimentální a avantgardní literaturou, proto jsem teď neuvěřitelně překvapený, že má nově na svědomí scifárnu. Bodyportal je rozhodně velmi zvláštní kniha, úplně jiná než ostatní české scifárny, které jsem zatím četl, je typicky Vaňkovsky groteskní a temně obrazotvorná, zároveň ale mnohem konzistentnější než všechny autorovy předešlé knihy. Nečekal bych, že se s něčím takovým setkám zrovna u mého oblíbeného Fantomu. Jedinou slabinou je, že jak to celé dopadne se dozvím až z druhého dílu. Nechápu, proč Fantomáci knihy českých autorů takhle štěpí. Tohle si ale pět hvězd rozhodně zaslouží už jenom za dokonalou postavu robotické stonožky Včeličky.“... celý text
— houston