Dítě

30.06.2012

Zatim asi to nejkrasnejsi, co jsem od Bernharda cetla. Pokud nekoho nenadchl Bernharduv styl, tj. psani dlouhych myslenek a nekonecna kritika, pak tohle je asi dilko pro nej, nebot tady Bernhard vice casu vypravuje nez kritizuje. Jelikoz jde o autobiografickou, ale presto bezpochyby stylizovanou povidku, muze byt pro ctenare take lakave dozvedet se, jake vlastne bylo detstvi Thomase Bernharda, nebo proste jen, jake asi bylo byt ditetem behem druhe svetove. Bernhard popisuje nesmyslnost a tupost natiosocialisticke vychovy aniz by pri tom upadal do sveho rozcileneho monologu. Pribeh ma hodne skutecne dojemnych pasazi, ale ne tolik jako ostatni pribehy knihy a tu a tam se najde i vypraveni positivniho charakteru, takze vysledka kombinace je skutecne dokonala.