Dlouhý déšť
Povídka od:
Raymond Douglas Bradbury
Z knihy:
Kaleidoskop (70 povídek), Slunce a stín, Kaleidoskop (38 povídek), Ilustrovaný muž
Skupina astronautů ztroskotá na Venuši, kde neustále prší - není chvíle, aby nepršelo. Vydají se krajinou hledat "Sluneční pavilon", klenutou stavbu s umělým hřejivým sluncem, jídlem, a hlavně bez deště. První Sluneční pavilon, který najdou, je zničen Venušany. Při hledání dalšího jsou jednotlivé postavy jedna po druhé doháněny neúnavným rytmem deště k šílenství a sebevraždě, a tak těch, kteří mají ještě odhodlání najít funkční Sluneční pavilon, postupně ubývá.
The Long Rain
Rok vydání originálu: 1950
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (4)
Přidat komentář
Úsporný, zato velmi silný psychologický příběh - o to silnější, že není tak těžké představit si zoufalství a beznaděj jeho hrdinů na vlastní kůži.
Všeho moc škodí. I voda. Voda, životodárná tekutina, jež dokáže dovést k šílenství a zabít.
Tři muži ztraceni na Venuši po havárii jejich rakety. Na planetě kde stále prší, hledají jediné suché místo - Sluneční pavilon. Nádherný Sluneční pavilon plný zářících a životadárných paprsků, místo kde visí u stropu malé slunce. Myslíte, že se jim ho povede najít nebo to bude opravdu dlouhý déšť? Fantazii tříštící povídka. Geniální.
„It´s an hour or so.”
„Now you´re lying to me, Lieutenant.”
„No, now I´m lying to myself. This is some of those times when you´ve got to lie. I can´t take much more of this.“
Ztroskotat na Venuši není procházka růžovým sadem. Na Pickarda, Simmonse a další totiž bez přestání prší. Útočiště před deštěm by jim mohly poskytnout tzv. sluneční pavilony, které pozemšťané na Venuši vystavěli. Uměle vytvořené prostředí bez deště mě vedlo k zamýšlení nad chováním člověka. Snaha přemoci za každou cenu přírodu je vlastní pouze nám lidem. Lidé se z nějakého mně nejasného důvodu (snad egoismus) snaží dokázat, že oni jsou těmi, kdo má převahu. … Bradbury nechává přeživší pěkně vymáchat, největším strašákem na cestě mezi kapkami deště je lidská psychika. Nechává posádku šáhnout si až na dno jejich psychických možností. Představte si, že se chcete vyspat, ale pořád na vás jenom prší. Od padajících kapek nemáte ani na pár minut pokoj. Jste rozmočení, nevyspalí, … Úplně jsem ten déšť na sobě cítila. Velmi zdařilá povídka.
A nemohla jsem si nezjistit, jak to vypadá s počasím na Venuši ve skutečnosti, takže jsem se ještě něco přiučila:-)