Ilustrovaný muž
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/338747/bmid_ilustrovany-muz-Fjn-338747.jpg
4
241
241
V roce 1951, rok po vydání Marťanské kroniky, vychází sbírka Raye Bradburyho Ilustrovaný muž. Třebaže v pořadí druhá, jde o první autorovu sbírku, jež představila jeho triumfální vypravěčské umění v překvapivých podobách od hororu přes science fiction až po fantasy a poetickou vizi. Sbírka ve své původní podobě vychází v češtině poprvé – právě v té podobě, jak ji Ray Bradbury zamýšlel. Ilustrovaný muž je milníkem žánru science fiction a jednou z nejdůležitějších sbírek v historii americké povídky. Toto vydání respektuje obsahově první americké vydání; v britském vydání z roku 1952 i v některých novějších amerických vydáních byly některé povídky vypuštěny a bez vysvětlení nahrazovány jinými příběhy. Je zvláštní, že editoři téměř vždy vyškrtli povídku „Lampiony“.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla celkem čtivě napsaná a je rozdělena do poměrně krátkých povídek.
Některé povídky se mi vůbec nelíbily a zase na druhou stranu některé byly dobré.
Většina povídek jsou žánru sci-fi. Vzhledem k tomu, že už jsou povídky poměrně staré, tak mi spousta věci přišla usměvných, ale zase na druhou stranu jsou tu i výjimky, u kterých jsem žasnul - například Savana.
Některé povídky obsahuji i nějaké filozofické myšlenky.
Nejlepší povídky za mě: Savana, Dlouhý déšť, Míchačka na beton, Město, Marionety, Nultá hodina.
Celkem dobře čtení, které se dá dále doporučit.
Můj obdiv k psaní Raye Bradburyho se touto sbírkou povídek opět posílil. Jeho styl mě zkrátka baví, vzbuzuje moji fantazii, nutí mě k přemýšlení a vyvolává řadu otázek. Krome originálního prologu a epilogu se to v Ilustrovaném muži nejvíc povedlo úvodní děsivé Savaně, neskutečně dlouhému Dlouhému dešti, rodinnému Astronautovi, odevzdané Poslední noci světa, napínavé Lišce a lesu, vtipné Míchačce na beton, humanoidním Marionetám a.s., hororové Nulté hodině a závěrečné něžné Raketě. Opět bradburovsky zasloužených 5/5.
Nechat se unášet fantazií. Temnou, pesimistickou, drsnou, ale strašlivě poetickou. Ne všechny povídky jsou geniální, ale ty silné opravdu zapůsobí. Pro pozemšťana neuchopitelná procházka upršenými lesy Venuše, hned dvojitá fantazií ovlivněná nesmlouvavost dětí*, konec života v nekonečnosti vesmíru, zamyšlení se nad náboženstvím i rasismem, která jsou přitom velmi civilní a pochopitelná, síla fantazie i boj proti ní... Mnoho použitých témat je známých (u některých novějších děl bych v Ilustrovaném muži i hledal inspiraci), pro čtenáře Bradburyho jde často o návrat k Marťanské kronice, ale celé je to až neuvěřitelně návykové.
Všemu pomáhá i forma audioknihy, kdy je velmi vhodně zvolená podkresová hudba i přístup vypravěče – Jaromíra Meduny. Na začátku mi to připadalo až rušivé, nadužívané, ale postupně jsem se od zvolené kombinace nemohl odpoutat.
* Jaký to rozdíl oproti nerealistickému Věku supernovy (Liou Cch'-Sin).
Znáte ten pocit, kdy Vás ke konci knihy přepadne takový smutek či úzkost z toho, že kniha nemá dlaších 100, 200 a klidně i 300 dalších stránek? Takto to mám s každou knihou, kterou jsem přečetl od Raye Bradburyho. Dokáže tak vtáhnout do děje, do té doby kdy se děj odehrává. Těším se zase na další od něj. Jsou opravdu skvělé. Moje třetí přečtená během jednoho týdne.
“Ilustrovaný muž se ve spánku pohnul. Pootočil se, a pokaždé, když se pohnul, objevil se další obrázek a barevně mu svítil na zádech, na paži, na zápěstí.”
Sci-fi povídky a jedna lepší než druhá, líbily se mi úplně všechny. Autor píše skvělým jazykem, čtení je zábavné, zároveň hluboce lidské a citlivé.
Poselství je jasné - Bradbury zde vyzdvihuje vymoženosti moderní civilizace, které mohou člověka zničit, připomíná důležitost knih v životě lidském. Nutí nás zamyslet se nad nesmyslnými válkami, které se vedou v různých částech světa, a které v konečném důsledku mohou ohrozit samotnou lidskou civilizaci.
(SPOILER) Užil jsem si to o poznání víc, než Marťanskou kroniku, líbilo se mi, jak Bradbury dal nesouvisející povídky do kontextu. Ale jako s každou sbírkou povídek jsou tu skvělé a hrozné kousky. Nejvíc se mi líbily Marionety a Liška a les (to bylo opravdu skvělý, musím si přečíst i nějaký knihy o cestování časem) a Raketa byla taková milá. Jinak zbytek byl relativně nezajímavý nebo nudný, ale vzhledem k tomu, že nemám rád nedočtené knihy, donutil jsem se až ke konci. Nakonec jsem udělal dobře, protože ty lepší povídky jsou paradoxně až na konci.
Dechberoucí povídky, které neubývají na aktuálnosti. Již jsem četla dříve několik povídek samostatně a nyní jsem dostala do ruky knihu, kde mě překvapil už jen prolog o ilustrovaném muži.
Obdivuji autorovu představivost, v roce 1951 přemýšlet tímto způsobem o vesmíru a technologie je fascinující.
Pokud bych měla vyzdvihnout některé povídky, budou to určitě: Savana, Liška a les, Dlouhý déšť a Nultá hodina.
Bradburyho lahůdkárna. (aneb hurá do mlíčáku)
Tak to je když vám něco zachutná a vy se k něčemu rádi vracíte.
Chcete ještě.Vím to.
Dezertík s kávou a protože před pátou nepijete raději strávíte čas s nějakou knihou.
Raymond nás zavádí do časů plných vizí smutku samoty odcizení ale také lásky přátelství lidství naděje či poselství a samotné podstaty dobroty.At tak nebo onak.Je to setkání příjemné a je vám po přečtení tak nějak pěkně na duši i po těle.
Hned první dortík v podobě úvodní Savana.Odcizení.Dětství.A už v té době nástřel něčeho jakoby závislost na technologiích.
Krystalicky silná záležitost Kaleidoskop.Prázdnota vesmírných rozměrů.Člověčí vyprahlost.Odraz sebe sama.Vybroušené dokonalé na pár stranách.
Astronaut.Co je důležité ?
Jeden bez druhého být nemohou.Sobecké.Oceán dálek volá.Stýskání po blízkých.Osudově brilantní.
Další vybroušené kousky : Poslední noc světa.Atmosférická Dlouhý déšt.Marionety S.R.O.Nultá hodina.Atd.
Třešnička na pověstném dortu.Milá jak jen může vůbec nějaká povídka být napsaná s názvem Raketa.Vskutku krásně hřejivý punčík na samotném závěru.
I to příjemné se musí někdy uzavřít.Chtělo by to zajít sem o něco častěji.Někdy stačí tak málo.
Dávkovat po kouskách.Podobně když vás láká vaše oblíbená cukrárna z výlohy různými pamlsky nebo chladivými zmrzlinami.Pokud šrajtofle dovolí...
Jistě postačí podle možností aspon i jeden cuc klacek :)
Ilustrovaný literární macek alias nadčasový (muž)
Ten úvod mě dostal - moc jsem se na knihu těšil a okamžitě kupoval. Lehké zklamání přišlo, když jsem zjistil, že ony příběhy z ilustrací na kůži neznámého poutníka, nejsou jeho životní etapy, ale zkrátka události, ve kterých on sám nevystupuje. Nicméně tajemno, které pan Bradbury svou knihou předestřel, jsem si užil až do konce. Asi nejlépe koncipovaný soubor sci-fi povídek, co jsem dosud slyšel.
Odposlechnuto jako audiokniha spíše ze setrvačnosti než z nadšení. Většina povídek mi přišla dost na jedno kopyto, ale našlo se tam i několik výjimek, které mě mile překvapily. Ilustrovaný muž je jedna velká depka. Nato, že hrdinové létají ve vesmíru a poznávají nové "světy" (vesměs Mars a Venuše), tak tam prakticky nebyla ani jiskřička naděje. Jen smrt a zmar.
Příjemně mě zamrazilo u Marionet a.s., ač člověk tuší, kam příběh vede, tak to není na škodu. Efekt se dostavil i tak. A navíc se jednalo o jedno z mála čtenářských/posluchačských osvěžení.
Za zmínku stojí povídka Město nebo Liška a les, Karta se obrátila a Astronaut. Ty mě oproti zbytku hodně bavily a udělaly ten poslech snesitelnější.
Ilustrovaný muž je úplně první povídková sbírka, kde se mi líbily snad úplně všechny povídky od první do poslední. Tyhle povídky vyšly v roce 1951 a pořád jsou aktuální až mrazí a určitě mají co předat.
Povídky o lidech, o tom, co je v naší lidské povaze hezké, a co naopak vůbec ne. Příběhy, které spolu souvisí jen tím, že jsou všechny zobrazeny na těle jednoho ilustrovaného muže.
No zkrátka tuhle si dejte, za marťany a kosmickým raketami, kterými se to v knize jen hemží, je totiž ukryto mnohem víc a já jsem přesvědčena že se k Ilustrovanému muži ještě někdy vrátím.
Po této knize jsem si uvědomil, že těžiště Bradburyho tvorby pro mě zůstane v 451 stupňů Fahrenheita a jeho hororových povídkách. Ačkoli má Ilustrovaný muž nepopíratelné kvality, nemohl jsem se zbavit dojmu, že klukovské nadšení zde ustupuje hlubšímu poznání. Přesto se zde najdou kousky, ke kterým jsem se několikrát vrátil. Jako celek to asi není kniha pro mne, ale věřím, že si své čtenáře najde.
Nechci přehánět, ale ty povídky jsou zkrátka dechberoucí. Vezmeme-li v potaz to, že knížka vyšla v 51. roce... Lety do vesmíru a jeho osidlování, stále aktuální rasová otázka, téma (nejen) atomové války, problematika vyšumělých vztahů a ztrácející se lidskosti, problém se stroji a umělou inteligencí...
Výborné. Určitě budu číst opakovaně. A pokud někdo chce ještě umocnit zážitek, tak J. Meduna tuhle knížku naprosto skvěle namluvil, spolu s doprovodnou hudbou je to vážně úžasné zpracování.
Nejvíc mě dostala asi povídka Savana, popis pokoje byl tak sugestivní... V povídce Liška a les na mě zase strašně těžce dopadlo rozuzlení, i když bych ho bývala mohla čekat.
Povídky už dospěly do věku dědečka, ale vůbec nezestárly a nezešedivěly; možná proto, že hlavními postavami nejsou žádná ufa ani vetřelci..ale my. Kaleidoskopem a Poutníkem bych si klidně vytapetovala kuchyň:).
"..patříte k unavenému národu, který už dlouho žije bez víry, a vy tolik chcete věřit, že se sám sobě pletete pod nohama."
Moje první kniha autora a ještě čtená ušima ( audio) Krásné uzavřené příběhy které spojuje ilustrovaný muž.
18 nespojitých příběhů, které spojuje jediné. Všechny jsou zobrazeny na těle jednoho muže.
Vlastně, spojuje je mnohem více než to. Všechny, ať se odehrávají v minulosti, v současnosti, nějakém imaginárním možném světě, či vzdálené budoucnosti mají společné lidi. Ne stejné postavy, to ne, ale lidi jako takové. Povídky pojednávají o tom co je v nás pěkné, o tom, co moc pěkné není a taky o tom, co z lidské povahy raději znát nechceme.
To nejsou žádná tetování, to jsou ilustrace! Stejně tak jako toto není obyčejná povídková kniha nýbrž Bradburyho universum. Malý průhled do jeho originálního literárního myšlení plného vzájemně propojených ohledů do minulosti i futuristických vizí. Ilustrovaný muž a jeho pohyblivé obrázky na těle vypráví příběhy strašidelné, úsměvné, filosofické i dalo by se říci dadaistické plné komplikovaných metafor. Dlouho jsem nečetla knihu s takovým zápalem a osobně si myslím, že je o něco lepší než všemi vychvalovaných 451 stupňů Fahrenheita od téhož autora. Za vynikající bych označila povídky Dlouhý déšť a Poutník.
Část díla
Astronaut
1951
Dlouhý déšť
1950
Kaleidoskop
1949
Karta se obrátila
1951
Lampiony / Ohnivé balónky
1951
Autorovy další knížky
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Audiokniha. Vesmír je nekonečný. Stejně tak je nekonečné i množství povídkových sbírek Raye Bradburyho. Nekonečná však není jejich zásoba. Různě se to kombí a míchá a nakonec z toho je několik různých kombobonusů 3000, vždy s něčím novým, ale většinou se opráší jen to samé.