Dobrodruhové ztraceného času
Povídka od:
Wilf
Z knihy:
Azimut: Kniha první
Hrabě Laperďous se vydává na dlouhou cestu za objevováním cizokrajných obyvatel a studovat neznámý život v cizích zemích.
Jeho král Irenej Velkorysí má snoubenku. Ale něco je špatně.....
Kam se poděl sever?
A kdo krade chrony?*
*tuctová měděná slitina – staré platidlo.
Les Adventuriers du temps perdu
Rok vydání originálu: 2012
Komentáře (2)
Přidat komentář
„Prožíváme historické okamžiky,
pánové!
Nový svět i se svými záhadami,
bohatstvím a nebezpečím
nám otevírá náruč!“
Tady jsem se se hned na začátku zasmál. To když je vysvětleno, jak dopadla kukačka z hodin. Inu fazole chutnají se vším. Ale to jsem ještě netušil, co dokáže takový fenykl. Vlastně celé je to takové „zvesela“. Myslím, že dost nám země krále Ireneje Velkorysého připomene Kocourkov.
Malá ochutnávka:
Pokud brzy nenajdeme nějaký břeh, silně se obávám, že to bude konec této slavné výpravy. A to jsem snil o tom, jak objevuji nové země s cizokrajnými obyvateli, jak budu studovat život průhledných krevet ve vodních hlubinách... jenže za pár pokolení si už nikdo ani nevzpomene na hraběte Laperďouse.
Od začátku je to pěkně zmatené. Máte nějaký děj, události, které se na stránkách odehrávají, ale po otočení stránky se najednou ocitá čtenář jinde a je pohlcen jinými událostmi. Měl jsem v tom zpočátku zmatek. Inu, když někdo ukradl sever, je jasný, že bude chaos.
Citát: Od kdy se vladařům říká pravda?
Povedený úvod, kde jsou postupně představovány postavy a celý podivný svět, plný podivnějších zákonitostí a jsou nastíněné určité zápletky. První část mě nadchla, stejně jako kresba a celková originalita a lehký vtip.