Dorgeville, aneb Zločincem z ctnosti
Povídka od:
Donatien Alphonse François de Sade
Z knihy:
Kruté morality
Popis není zatím k dispozici.
Originální název:
No jo no... huhu…. Co s tím, co s tím? Nějak si nemohu pomoci, promiňte…
„Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.“
Nu a zde je další příběh kde se nám trošičku idiotsky opakuje situace, kdy dobrý hlupák sedne na lep pěknému šmejdovi a nakonec ho to stojí život. Ač kauzální nexus by se tu patrně prokazoval spíše hůře.
Nevím zda je to mou nevědomostí, nebo na rozdíl od prvních dvou moralit tato na antické tragédie neodkazuje. Pro mě to však vyjde nastejno, čili povídka přišla i o tu míru zajímavosti, kterou z těchto aluzí získávaly první dvě. Opravdu tam nakonec nezbyde víc nežli co jsem napsal v předchozím odstavci, o ničem jiném ta povídka není. Zastavila se mi tu toho času u dveří jedna členka Svědků Jehovových a ptala se mne, proč se i dobrým lidem dějí zlé věci. Samozřejmě jsem hned začal mluvit o Jobovi, ale to sem nepatří. Ano, svět je nespravedlivý, protože spravedlnost, na konci povídky zmiňovaná, je právě takovým nedokonalým konstruktem jako cokoliv co člověk dokáže vytvořit. Dobrým lidem de mohou dít zlé věci. Už to tak je. Dobrým lidem se dokonce mohou dít i velice zlé věci, to je patrně poselstvím povídky. No, snad ty poslední dvě budou zajímavější.