Florville a Courval, aneb Fatalismus

14.05.2022

Ježíš marja… No, při otevírání knihy mistra de Sada nikdy není jisté co čekat, ale člověk tak nějak automaticky inklinuje k jisté podezíravosti. Nu, když to čtete, jste celou dobu napjatí kdy že to konečně přijde to opravdu strašné, nechutné, zvrácené… Nepřijde. Přijde akorát cosi nechutně melodramatického (ano, to jsem se tím „Pak přichází šokující odhalení!“ pokoušel naznačit) a až směšného.

Minimini spoiler, tedy aspoň tedy pokud jste alespoň pologramotní. Řeknu toliko toto, neštěstí nejenže je fatálně neodvratitelné, ale patrně také dědičné. A pak ještě, po čtení této knihy ať se nikdo nesnaží tvrdit mi, že oidipovský komplex nefunguje! Freud měl pravdu!

Čili ano, je to o fatalismu, neodvratitelné nevyhnutelnosti, která nás vede stezkami dobra, zla, ctnosti, i slasti. Čili to není moc zajímavé. Taková Justina má mnohem větší hloubky, nabízí poněkud zajímavější filosofické náhledy. Když už o ní mluvím… Jmenujte deset rozdílů mezi Justinou a Florville! Není možno, tolik jich prostě není. Čili, jedná se o velice archetypální příběh s archetypální postavou a nepřekvapivým koncem (ač je natolik směšný, že skoro překvapivě končí), který je na straně druhé dobře napsaný i přeložený (asi) a člověk se u něj na okamžik zabaví. Dostane se mu i pár menších monologů, které mohou vést k… úvaze. Pro zájemce, najdete tam i iusnaturalistické právní koncepce… Čili, ztráta času to není, ale… nikdy více.

Mimochodem, jak tank nad tím přemýšlím, ono to vlastně i způsobem narace více než dost připomíná Justinu a Juliettu. Samozřejmě je méně komplikovaná, ale to je očividné už z rozsahu povídky. Huh...