Hltač kostí
Povídka od:
Hanina Veselá
Z knihy:
Ve stínu apokalypsy
Ze Země se stala pustina pohlcovaná mořem, v němž se to hemží mimozemskými příšerami. Lidstvo přežívá v mrakodrapech, které tvoří svět sám pro sebe. Pan Titus se bojí vody, ale přesto se vydává k přístavu, kde zakotvila tajemná loď.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (7)
Přidat komentář
Moc toho asi z pevniny na Zemi nezůstalo. Moře je všudepřítomné a obývají ho mimozemská flóra a fauna. Nesourodá dvojice - mocný týpek z vyšších pater mrakodrapu a dívka, která umí znova vypěstovat různé plodiny, se vydávají na výpravu. Napřed je to taková mocenská přetlačovaná, ale mohlo by se to vyvinout i v něco jiného, kdyby to dostalo prostor. Hodně se mi líbila ta hra se slovy, nová pojmenování pro mimozemskou havěť. :-)
Je to napínavé, nepředvídatelné (fakt mě překvapil osud Lecha) a člověk se u čtení ani chvilku nenudí. Jedna z nejlepších povídek této knihy.
Trochu mi to připomíná béčkové horory s monstry z hlubin. Podáním trochu Kulhánkův Noční klub (ale jen trošku a opravu jen tou jedinou myšlenkou), kdy autor vytvoří něco co pak lusknutím prstů zničí a začne jinak. Fakt jsem si myslel že Lech bude jedna z hlavních postav a Tita jsem celou dobu typoval na podrazáka.
Trochu neobvyklé výchozí prostředí, i když mám pocit, že jsem se v podobném mrakodrapu už někdy ocitl. Neobvyklé prostředí i zbytku příběhu (dobře stoky jsou snad v každém druhém fantasy , ale výletní loď málo kde)
Jak píše Terva, rozhodně to stojí za knižní přepracování.
Tento kus mě popravdě moc neoslovil. Měl jsem problém začíst se do příběhu. Autorka to bezesporu vzala za správný konec a přišla s něčím novým, ale na úrodnou půdu to v mém případě nepadlo.
Velkým plus jsou hlavní hrdinové. Ač to tak zezačátku nevypadalo, vyklubala se z nich partička, které stálo zato držet palce.
Většina lidí
se odmítá smířit s tím,
že jejich největším
nebezpečím už není člověk,
ale zvíře....
Tak tento apokalyptický svět se mi líbil. Opět něco jiného, než už člověk četl. Vím, že už tu něco podobného bylo, ale svět „vodních“ zvířat mimoze mské rasy není tak častou záležitostí Českých spisovatelů. Dokonce i loď, která tu figuruje je strašidelná sama o sobě a to ještě nemluvím o posádce.
Malá ochutnávka:
Sochy. Čehokoliv, prostě sochy. Knihy. O čemkoliv, prostě knihy. Lesklé skříně. Kdysi se něčemu takovému říkalo....lakovaná dýha? Na mohutném stole sklo. Nebo křišťál? Starý svět byl všude kolem něj, obklopoval ho jako vzácné fluidum nebo aura, jen se dotknout......
Nebezpečí číhající ve vodě je mrazivé a smrtící. Jen ti nejlepší se s tím dokáží poprat a přežít. Bohužel, politické rozdělení budovy a fungující výtahy mě trochu děsily. Nějak mi to nešlo dohromady. Příběh samotný a jeho pointa je však dobrým základem pro celoknižní příběh. Chce to jen chtít.
Citát: Vás baví se na ty věci koukat. Mě baví je střílet.
Povídka připomíná trochu průvodce mořskou faunou. Nechybí pár akčních scén, kdy jsou vedlejší postavy sežrány, ale začátek je poněkud rozvláčný.
Čtivé za 4 hvězdy.