Ve stínu apokalypsy
* antologie , Leoš Kyša , Boris Hokr
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390164/bmid_ve-stinu-apokalypsy-weG-390164.jpg
4
187
187
Každá civilizace věřila, že jednou přijde její konec – vrátí se bohové a všechno se rozpadne v prach. Tenhle strach zůstává i v dnešním člověku, a možná proto po celém světě patří knihy s tématem apokalypsy a života po ní už desítky let mezi nejúspěšnější. A je jasné, že tahle antologie se mezi ně zařadí, protože v ní najdete přední české autory fantastického žánru, kteří se vydali vstříc invazím mimozemšťanů, zmutovaným virům, zdrcujícím válkám či klimatickým změnám. Jan Kotouč přináší prequel ke své populární sérii o alternativních dějinách českých zemí, Dalibor Vácha vám ukáže, jak by vypadala invaze vojsk Varšavské smlouvy do USA, Petra Lukačovičová vás přenese do občanské války v Praze, Míla Linc vám představí hrůzy morové rány, Petr Stančík nabídne až detektivní historku ze světa, kde se biologická i robotická evoluce údajně ignorují, František Kotleta vás zase přesvědčí, že s invazí mimozemšťanů se dá bojovat jenom pořádnou dávkou humoru, šílenství a… Nechte se překvapit, protože to zdaleka není všechno! Zkrátka a dobře, apokalypsa ještě nikdy nebyla tak barevná jako v téhle antologii! Do antologie přispěli: Martin D. Antonín, Roman Bureš, Oskar Fuchs, Markéta Klobasová, František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc, Petra Lukačovičová, Julie Nováková, Petr Schink, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, David Šenk, Dalibor Vácha, Hanina Veselá... celý text
Přidat komentář
Tuhle antologii jsem měl rozečtenou hodně dlouho, vždycky jsem si dal jednu povídku a pak ji zase strčil do knihovny, asi proto že jejich kvalita byla hodně různorodá, nebudu hanět ty co se mi moc nelíbili, a zmíním jenom ty na opačné straně spektra a to jsou Nemesis od Romana Bureše, Kód Zeta od Kotlety, Sliby se mají plnit od Kristýny Sněgoňové a Po Velké bouři od Jana Kotouče, kterou jsem vlastně četl dvakrát, ještě v jeho antologii Hrdinové českých zemí.
Celkem bych to hodnotil tak na 70. procent, takže zaokrouhluji na čtyři hvězdy.
Antologie nabízí různý pohled na apokalypsu, která zasáhne lidstvo, co autor, to jiný způsob. Ta pestrost je velkým kladem celé sbírky. Vážný pohled střídá vtipné fantasy, nechybí postapo detektivka. Líbila se mi povídka Pro pár krys šel bych světa kraj, která si utahuje z žánru fantasy jako takového a zároveň nabízí vtipný příběh. Bavil mě i Zákon smyčky a Kód Zeta a bála jsem se u Sliby se maj plnit a rezignovaně šla vstříc osudu v povídce Nemesis. Dobrý počin!
První povídky v knize se mi vůbec nelíbily a četli se těžkopádně. Od páté povídky se vše změnilo a povídky většinou mile překvapily. Nejlepší podle mne Nemesis.
(SPOILER)
Jak to už bývá u povídkových knih, čtenář si vždy najde svého favorita.
Tady se musím omluvit za svůj starý komentář Mílovi Lencovi. Myslel jsem, že jeho povídka je od Martina D. Antonína, a tak musím komentář upravit. Povídka, která mě zaujala není "Pro pár krys šel bych světa kraj," ale "Křižáci jdou do nebe" právě od Míly Lence. Svět je tak skutečný, že se divím, že zůstal jen u povídky a nevytvoří z ní celou knihu!
Hlavní hrdina, atmosféra, ba i čert je vykreslen asi nejlépe ze všech děl, co jsem kdy četl. Do teď mi běhá mráz po zádech, jak jsem vše prožil s hlavním hrdinou.
Mistrná je také úvodní substituce hlavního hrdiny. Krásný literární prvek! Budu se ho snažit ve svém díle určitě také využít.
PS: Tímto přísahám, že se budu snažit si od autora přečíst další počiny. A moc se na ně těším!
Českou fantastikou scénu sleduji už několik let. A nyní mám pocit, že je konkurence schopná a v některých případech i lepší než ta zahraniční.
Tato sbírka tematických povídek se velice povedla. Bez mučení se přiznám, že pouze jedna se mi nelíbila a nedočetl jsem jí.
Knihu jsem dostala, není to šálek mého čaje, ale nezavrhla jsem ji... některé příběhy byly slabší jiné silnější.. u některých jsem se nasmala, u jiné uronila slzu... věřím, že si své čtenáře najde a osloví je víc jak mě
Na tohle jsem se opravdu těšil. Jak dokáží autoři zpracovat různé náměty konce nebo průběhu skonu naší civilizace. Celkově některé povídky byly zajímavější, jiné slabší, ale knihu jsem si rozhodně užil. Doporučuji pro milovníky všech depresivních konců.
moc mi to povídkování nejde.... ne že by byly špatné, ale prostě - když povídka nesedne, je najednou "příliš dlouhá" a naopak, když vám to sedne, tak tomu příběhu musíte zamávat hodně rychle.... pak mám prostě rozporuplné pocity, když kouknu na mé hodnocení jednotlivých povídek, tak si říkám, dyť mě minimálně půlka bavila (a některé ještě víc než bavila), ale v globálu nemám z četby jedné povídky za druhou tak uspokojivý pocit jako při četbě románu....
asi bych dala 3 hvězdy, ale naprosto mě překvapil přístup různých autorů, kteří si nenechali svázat ruce klasickým klišé námětem - atomovka, nukleární zima, třetí světová - a vykouzlili tak různorodé konce světů a jejich pokračování, že prostě tuto imaginaci musím obdivovat :-)
O moc lepší než ve Stínu Říše. Některé povídky jsou fakt dobré a nenarazil jsem na jedinou která by byla vyloženě špatná. Minimálně v rámci námětu jsou téměř všechny úžasné, někdy je sráží autorova (ne)výřečnost nebo styl podání. Rozhodně jsem si rozšířil obzor a tvorbu od několik z místních autorů v budoucnu zkusím i v jejich knižní tvorbě.
Více u jednotlivých povídek.
Už je to uděláno, už je to přečteno.
Na knihu jsem se tuze těšil a jelikož má očekávání byla veliká, zůstala do jisté míry nenaplněna.
Je otázkou, do jaké míry za to může kniha, a do jaké míry já. Je nutno vést v patrnosti, že každý si apokalypsu může představovat jinak. A pokud otevíráte knihu s jasnou představou, která je konfrontována s představou jiných, jste buď nadšení nebo zklamáni. Mně se dostalo obojího. Ale tomuto snad ani u povídkových sbírek nemůže být jinak.
Osobně vyzdvihnout povídky Kód Zeta, Nemesis, Dlouhá noc na Japetu, jako ty, které v sobě nejvíce snoubí ponurost, zmar, beznaděj, ale někdy i víru a optimismus. Tedy všechny atributy, které pro kvalitní postapo shledávám zásadní.
Zbylé povídky byly zajímavé, dobré, průměrné, ale i nezajímavé. Nezajímavé pro mě. Jelikož co neosloví mě, si své nadšené čtenáře bezesporu najde. A i v tom je velké pozitivum povídkových sbírek.
Tak to byla jízda... České antologie mám za sebou již dvě (Ve stínu Říše a Ve stínu apokalypsy) a musím říci, že se strašně těším a dokoupím si i Ve stínu magie ! Povídky jsou čtivé, syrové i surové, nápadité a originální. Každý z autorů mně něčím zaujal. Rozhodně doporučuji, 5 z 5!
Na začátek upozornim, že jsem četl pouze povídku od Kotlety. Za tímto účelem jsem také knihu kupoval. Nebudu tedy hodnotit knihu jako celek, ale pouze tuto povídku. A z tohoto důvodu nebudu dávat žádné hvězdičky.
Kotleta má svůj styl. Někdy šílený, někdy nechutný a někdy takový, jaká je tato povídka. Celé to na mě působilo zvláštně. Hlavní hrdina byl naprosto někdo jiný než na co jsem si u Franty zvykl. Na druhou stranu bylo zajímavé jak si s tím zkusil pohrát. V úvodu Franta zmiňuje, že povídku nosí v hlavě už deset let. Moc rád by jsem si přečetl celou knihu, ale raději z pohledu generála.
Povídkový soubor jako celek jsem nečetla už hodně dlouho. V poslední době jsem ale přišla na chuť českých autorům sci-fi, tak jsem se chtěla porozhlédnout i po dalších zajímavých jménech. Až na dvě výjimky jsem zklamaná rozhodně nebyla, ovšem naneštěstí ony dvě výjimky jsou hned na počátku souboru, takže jsem další četbu hodně dlouho odkládala.
1. Devět životů: sice jsem povídku přečetla celou, ale převažující motivy z žánru fantasy mě opravdu nesedly. Ne že by to bylo špatné, ale tento styl prostě nemám ráda. 2*
2. Pro pár krys šel bych světa kraj: povídka začala velmi slibně, zpočátku byla i vtipná, jenže jako by se autor vyžíval v tom, jak vymyslet co nejvtipnější bonmot a k nějakému ději jsem se nepropracovala. Nedočteno.
3. Křižáci jdou do nebe: středověk zažíval opravdové apokalypsy, i když třeba ne v celosvětovém rozsahu, takže jsem čekala, co se z toho vyvine. Čekala jsem všechno, ale ten závěr mě fakt dostal. Výborný nápad. 4*
4. Muž, který psal dopisy: hodně hořká povídka na hodně depresivní téma. Sice jsem nečekala, co se z postavy onoho Muže vyvrbí, ale konec vlastně odpovídal té naprosté beznaději, která z povídky přímo čišela. 4*
5. Zákon smyčky: tak tuhle povídku jsem si opravdu vychutnala do posledního písmenka. Originální, vtipná, a to nijak násilně. Dva nepřátelé, kteří se nejen respektuji, ale po určité době do jisté míry i spřátelí: "Ty vole na kole, naučil jsem kouřit démona ...". Ovšem ocamcaď, pocamcaď. 5*
6. Kód Zeta: kotletovina jak vyšitá. A když se do děje zaplete ještě absolventka gender studia, tak je apokalypsa nevyhnutelná. 5*
7. Nemesis: povídka, která na mě zapůsobila asi nejvíc. Jak bych se při hrozbě neodvratné zkázy, kdy je konec přesně určen, zachovala já? 5*
8. Čtyři Králové: zpočátku nenápadná standartní post-apo ve zdecimovaném Česku s překvapivým závěrem. Silná ťafka do tváře naší blahobytné společnosti ve smyslu přísloví "sytý hladovému nevěří", aneb neporušená společnost versus zničená, zdevastovaná země s živořícím obyvatelstvem. 5*
9. Po Velké bouři: aneb jak to všechno začalo - aneb nový rozkvět Českých zemí, možná trošku naivní, ale moc mě to bavilo. Obdiv autorovi, že si dal takovou práci s typy a charakteristikou zbraní, které se v té době používaly. 4*
10. Dlouhá noc na Japetu: nefalšovaná sci-fi s hororovými prvky. Dlouhodobý pobyt na tak extrémně izolovaných místech bude vždy sám o sobě náročný na psychiku. A když se do toho přimotají ještě nepředvídatelné přírodní jevy, je o malér postaráno. 4*
11. Střep: jak autor v úvodu slíbil, žádná složitá či superoriginální apokalypsa ale poctivá postjaderná zkáza. Vzhledem k tomu, že tento typ příběhů prakticky nečtu, se mi mutanti z autorovy fantazie jeví sice originální, ale hlavně pěkně nechutní. Ale proti gustu ... 4*
12. Hltač kostí: zajímavé nápady ohledně mořských a přímořských potvor, ale celkově mě to nijak neoslovilo. 3*
13. Caput mortuum: opravdu se mi to líbilo, možná proto, že mám ráda detektivky. Řešení vraždy s post-apo světě bylo logické, ovšem protivník nepočítal s inteligencí vyšetřovatele. Závěru povídky také tleskám. 5*
14. Barva smrti: originální námět. Docela bych přivítala rozvedení do delšího tvaru - jak by podle autora dopadla invaze z konce povídky? 4*
15. Sliby se maj plnit: nebylo to špatně, ale trochu jsem se v ději ztrácela. Také hlavní ženská postava mi příliš nesedla - na jednu stranu houževnatá dívka, která dokázala přežít v post-apo světě, na druhou totálně hysterická osoba, když se měla pokusit o pomoc svému zachránci. 3*
Po této zkušenosti se nenechám ujít i předchozí antologii Ve stínu Říše. Jestli povídky budou aspoň tak dobré jako většina těchto, mám se na co těšit.
Mám zkušenost že antologie jsou často nevyrovnané a ani tahle není výjimkou. První tři povídky mi příliš nesedly, z následujících tří jsem byl nadšený a pak se střídaly lepší a méně povedené. Kniha je dostatečně variabilní a kvalitní, aby si tam téměř každý našel to své a zbytek ho neurazil.
Věc názoru a věc v kusu, ale tahle antologie mě sedla mnohem víc, než ta nacistická! Vyloženě slabej kus pro mě tam byl jen jeden (Zákon smyčky), četlo se to skoro samo. Možná to bylo umocněno tím, že jsem si knihu hezky stylově otevřel v době coronavirové a mohl obdivovat a porovnávat to, co se děje ve světě s tím, co nám předpovídali autoři.
A že tam ta podobnost někdy byla...
60 procent ****, 30 procent ***, 10 procent *.
Má první antalogie z této série a velmi se mi líbila. Některé povídky byly sice slabší, ale to nevadí celkově hodnotím velmi pozitivně :-), některé bych si dokázala představit i jako plnohodnotné knihy. Už se těším na další :-P
Sbírka jako celek mi přišla trošku slabší než Ve stínu Říše.
Ale chtěla bych vyzvednout povídky: Pro pár krys šel bych světa kraj (tu jsem si vážně užila), Střep (výborný nápad) a Zákon smyčky (skvělá atmosféra a zápletka).
Pěkná sbírka apokalyptických povídek. Alternativní historie Českého království mě docela zaujala :)
Další z řady sbírkových knih z nakladatelství Fantastická Epocha, které se pro změnu zaměřilo na apokalypsu nejrůznějšího charakteru. A jak to tak bývá, tak i zde jsou povídky slibnější, ale i slabší.
Hned z kraje prvních povídek jsem četl trošku s pozorem, nic mě totiž vysloveně nenadchlo. Pak to ale přišlo a i zde se objevilo pár kousků, které jsou prostě a jednoduše pecka.
Mezi ty nejlepší, co jsem si doslova užil se jednoznačně řadí tyto:
Kód Zeta, František Kotleta – dle předpokladu, klasický Kotleta, s tradiční mimozemskou, apokalypsou na český způsob s překvapivým sexuálním vyústěním. Super závěr.
Nemesis, Roman Bureš – poměrně surrealistický zážitek, solitérní (solidární) akce pana Lišky před zánikem světa, velká pecka, hlavně závěr
Čtyři králové, Petra Lukačovičová – pražská měšťanská apokalypsa z prostředí Starého města, líbilo by se mi na v rámci tohoto prostředí od autorky více takových příběhů
Po Velké bouři, Jan Kotouč – příběh z alternativní české historie 19. století, což je pro autora typické a další důvod se konečně pustit i do dalších jeho podobných příběhů
Zákon smyčky, Oskar Fuchs – časová smyčka, grónské prostředí, trošku toho mimozemského balastu, no po přečtení této knihy jsem nakoupil pár autorových knih, nedalo mi to :)
Dlouhá noc na Japetu, Julie Nováková – dle očekávání autorčiny předchozích prací, parádní sci-fi na Japetu, jednom z měsíců Saturnu
Hltač kostí, Hanina Veselá – asi nejzajímavější prostředí ze všech povídek
Sliby se maj plnit, Kristýna Sněgoňová – na tuto povídku jsem se těšil, kór, když je poslední ze sborníku a ano…je to kvalitou autorčina klasika, nicméně výrazně drsnější a závěr mě uzemnil