Ve stínu apokalypsy
* antologie , Leoš Kyša , Boris Hokr
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390164/bmid_ve-stinu-apokalypsy-weG-390164.jpg
4
188
188
Každá civilizace věřila, že jednou přijde její konec – vrátí se bohové a všechno se rozpadne v prach. Tenhle strach zůstává i v dnešním člověku, a možná proto po celém světě patří knihy s tématem apokalypsy a života po ní už desítky let mezi nejúspěšnější. A je jasné, že tahle antologie se mezi ně zařadí, protože v ní najdete přední české autory fantastického žánru, kteří se vydali vstříc invazím mimozemšťanů, zmutovaným virům, zdrcujícím válkám či klimatickým změnám. Jan Kotouč přináší prequel ke své populární sérii o alternativních dějinách českých zemí, Dalibor Vácha vám ukáže, jak by vypadala invaze vojsk Varšavské smlouvy do USA, Petra Lukačovičová vás přenese do občanské války v Praze, Míla Linc vám představí hrůzy morové rány, Petr Stančík nabídne až detektivní historku ze světa, kde se biologická i robotická evoluce údajně ignorují, František Kotleta vás zase přesvědčí, že s invazí mimozemšťanů se dá bojovat jenom pořádnou dávkou humoru, šílenství a… Nechte se překvapit, protože to zdaleka není všechno! Zkrátka a dobře, apokalypsa ještě nikdy nebyla tak barevná jako v téhle antologii! Do antologie přispěli: Martin D. Antonín, Roman Bureš, Oskar Fuchs, Markéta Klobasová, František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc, Petra Lukačovičová, Julie Nováková, Petr Schink, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, David Šenk, Dalibor Vácha, Hanina Veselá... celý text
Přidat komentář
Po téhle antologii jsem koukal už dlouho, ale odrazovala mě vysoká cena. Ani teď, po tom, co jsem ji dočetl, si nejsem jistý, jestli za těch 550kč stála. S jednotlivými povídkami to u mě bylo tak půl na půl. Některé byly úžasné a jiné mě zase neskutečně nudily. Kód Zeta, Hltač kostí, Čtyři Králové, Dlouhá noc na Japetu, Sliby se maj plnit, Po Velké bouři, Caput mortuum. Tyhle byly za mě nejlepší. Trochu mě zaráží hromada chyb. Opakujici se slova, pravopisné chyby, chybějící písmena. Nejvíc asi v povídce Františka Kotlety. Trochu mi to připadá, jako by povídky neprošly žádnou redakturou. Ale jinak... Ne, těch peněz nelituju. Jdu si koupit Ve stínu říše.
jako vždy perfektní je úplně jedno kdo kterou povídku napsal. Všechny byly super
Když jsem po přečtení knihy přemýšlela, jakou z popsaných verzí apokalypsy bych si vybrala, kdybych musela, zvítězil pro mě svět alternativního Českého království z povídky Jana Kotouče Po Velké bouři, neboť zde obyvatelé Čech čeká velká budoucnost.
Pro mě nejlepší práce Po Velké bouři, Nemesis od Romana Bureše a Muž, který psal dopisy od Dalibora Váchy.
Viz mé komentáře u jednotlivých povídek.
Tuhle knihu jsem otevrel nateseny z predchoziho dila - ve stinu rise a byl jsem zklamany. Na par dobrych povidek zbytek slabsi. Treba Bures na ktereho jsem se tesil docela zklamani protoze jeho povidka zde je dost podobna Den jako kazdy jiny od Fabiana. Naproti tomu treba Fuchs, Kotleta super. Precteni nelituju ale neposadilo mne to na zadek. Preci jen ta apokalypsa je dost pouzivane tema a neco noveho se zde hleda tezko oproti predchozimu tematu.
Tak tahle kniha mi celkem rozšířila obzor.... netušil sem, že je tu tolik slušných českých autorů postapo... za mě příjemné překvapení... určitě stojí za přečtení a milovníkům konce světa určitě udělá radost....
Trochu jsem se tady zasekla, něco přečetla a pak asi na měsíc odložila, než jsem se dokopala tuhle antologii dočíst. Jedno téma, 15 autorů, takže kvalita a čtivost různorodá. Ale že by bylo něco vyloženě špatné, to se říct nedá i když některým by neuškodilo méně stran. Každopádně někteří mě zaujali a rozhodně si od nich seženu ke čtení něco dalšího.
Tahle sbírka má opravdu co nabídnout, dostanete prvky fantasy, ale i čistokrevné sci-fi; příběhy středověké, ale i futuristické, na Zemi i ve vesmíru, v Čechách, v Americe, ale i v mrazivé pustině. A trochu sexu taky.
Nejvíc mě bavily povídky Caput mortuum, Pro pár krys šel bych světa kraj, Po Velké bouři a Zákon smyčky.
Naopak nejmíň Střep, Dlouhá noc na Japetu a Barva smrti.
Nedočteno, zklamán jsem chtěl odložit, ale s ohledem na zdejší vysoké hodnocení jsem se ale rozhodl pokračovat... Tak se mi zdá, jestli autoři nedostali omezení na třeba 10 normostran - některé povídky jsou výseky, jiné zase směs šotů... Takže některé povídky vypadají nadějně, ale jsou useknuté (což mě štve), jinými se zase proběhne tak rychle, že přes zajímavý nápad nebo atmosféru jsou pak o ničem (a to mě taky štve).
Devět životů - 0*, připomíná mi zadání školní slohové práce na téma kočky, 1. světová válka a mýty a nějak to smotejte dohromady.
Pro pár krys šel bych světa kraj - 5*, dost jsem se pobavil. Napsáno chytlavě a vtipně.
Křižáci jdou do nebe - 1*, tak nějak v podobném stylu jako první povídka. Aspoň to není tak rozsekané, možná by mě to chytlo víc kdyby to bylo postapo a ne fiktivní historie
Muž, který psal dopisy - 2*, celkem zajímavá zápletka a místo, ale nic se z toho nezrodilo.
Nemesis - 5*, dobrá atmosféra, příběh se krásně posouvá, závěr jak má být
Čtyři králové - 3*, četlo se to dobře, ale vcelku o ničem: skupina lidí doručuje balík, musí přeplavat Vltavu, k tomu pár záporáků, zranění a konec. Jako by někdo vzal román, z něj kapitolu 4, tu pojmenoval a vydával za povídku... V ČR se To stalo, teď je Praha skomírajícím městem ruin, a tečka. Trochu málo...
Jako udatný čtenář můžu bez bázně a hany prohlásit, že tato ANTALOGIE, ano psaná velkými písmeny, je opravdu epochální a není to jen nakladatelstvím.
Jeden z nejlepších českých výběrů, který jsem za poslední roky , který jsem měl ve svých knihchtivých prackách. Jedna bomba za druhou, občas proložená menší bombičkou.
Však jsou to také převážně moji oblíbení autoři a někteří z těch, které jsem neznal, mile překvapili.
Gratuluji pánům Kotlebovi a Hokrovi ke skvělému výběru. Tak a teď si můžu tiše pomlaskávat a těšit se, že pokud vyjde v příštím roce další podobná antalogie, budu už blahem i chrochtat!!!
Moje hodnocení povídek je v sekci povídky, jak také jinak, že ....
Tahle kniha plná povídek se mi líbila .. je pravda, že některé příběhy pro mě byly slabší ... ale většina mě bavila .. tak proto dávám 5*
Bylo to o něco lepší čtení než Ve stínu říše. Spousta povídek mě opravdu bavila. Některé sice byli slabší, ale převažovali ty dobré.
Moc pěkná sbírka, jen co je pravda! Nejvíc se mi líbily povídky od Romana Bureše a Leoše Kyši. Jinak jsou ale ve sbírce bohužel i kousky, které dost sráží celkový průměr. Jako asi vůbec nejméně dobrá mi přišlo Devět životů od Markéty Klobasové. Nicméně už se velmi těším na druhý díl ve Stínu Říše, už ho mám objednaný.
Povídky mě bavily. Hlavně je dobré, že se zde seznámíte s českými autory. Já se například těším, až si přečtu knížky od pana Romana Bureše.
Postapo tematiku já můžu, a proto bylo jasné, že se k této antologii dříve či později přichomýtnu. A nepřestávám zírat, co ti naši spisovatelé a spisovatelky dokáží z tohoto tématu vytěžit. Zázračné české tužtičky! Většina povídek byla velice dobrá, pár skvostných a několik (dle mého subjektivního názoru) méně zajímavých. Ale tak to u antologií bývá. Nemyslím si, že vždy všechny povídky danému čtenáři sednou. Takže za počin by to bylo za pět hvězd, z hlediska čtenářského dávám hvězdy čtyři.
Další povídková antologie z dílny dua Hork/Kyša baví. Povídky jsou vyvážené, u mě se většina pohybuje na rozmezí tří a čtyř hvězdiček z pěti. Rozhodně bych chtěl vyzdvihnout povídku "Nemesis" od Romana Bureše, která je jednoznačně největší ozdobou této antologie a svou atmosférou s přehledem a definitivně drtí všechny ostatní povídky a to včetně té Kotletovy. Že Roman Bureš umí a je čerstvým větrem v české fantastice, už dokázal svou trilogií "Propast času", kterou také vřele doporučuji přečíst.
Devět životů - povídka mě moc nezaujala, koncept celého konfliktu na pozadí Velké války mi přišel takový podivný, ale budiž. Jedni jdou proti druhým, ale nakonec nevyhraje nikdo. 3*
Pro pár krys šel bych světa kraj - jo, tohle mě hodně bavilo, odlehčený styl, hlášky, postavy podle žánrových schémat (většinou), ale fungovalo to a prostě pecka. Děj se točí kolem v podstatě banality, když Rekus Nepřemožitelný jde zabít pár krys, ale vše se lehce zvrtne. 5*
Křižáci jdou do nebe - zde se opět vracím k menší nespokojenosti, zasazení do historie bylo skvělým krokem, samotná zápletka mi přišla trošku jednodušší, ale za závěr si to 4* zaslouží. Shodou okolností jsem teď rozkoukal Westworld a trošičku jsem tam nějaké odkazy viděl. I když to byla mí projekce děje seriálu do povídky a v reálu tam nic takového nebude.
Muž, který psal dopisy - luxusní nápad s prostředím, ve kterém se povídka odehrává, ta atmosféra z toho přímo sálala. Československé (a další jednotky RVHP) válčí v Americe, jaderná válka, vše jde do kelu. Jak se s tím kdo vyrovnává z řad vojáků? Atmosféra za plný počet, děj a rozuzlení mi však tak špičkové nepřišlo - 3,5*
Zákon smyčky - ač se mi to po přečtení nezdálo, tak s menším odstupem musím říct, že tohle bylo fakt dobré. Voják a jeho řekněme nemessis, muž snažící se uniknout osudu, kterému nelze uniknout (Kdo má viset, ten se neutopí, i kdyby bylo vody nad šibenici). Rozhodně
5*
Kód Zeta - Kotleta nezklame. V podstatě postapo nebo možná takové právě probíhající apo, kde se vědci snaží nalézt vir, který nebude emzakum chutnat. Jak je u Kotlety zvykem, dej pěkně odsýpá, nechybí nějaký ten koitus (ten tu mimochodem má důležitou roli pro děj) a přítomny jsou i mrtvoly. To vše v postapo kabátku Prahy, závěr je fakt pecka a dostal mě. Zalít smiláky. Jasných 5 *
Nemesis - budu se opakovat s hodnocením o dvě povídky před, ale ta atmosféra, tady bych si dovedl představit celou knihu. Když jsem si ještě při čtení vzpomněl za video k Show must go on v cover verzi od 2cellos (https://www.youtube.com/watch?v=L051v3NC0F4), tak prostě luxusní chuťovka. Krásně popisuje atmosféru nevyhnutelného a ukazuje, co by s tím lidé v té situaci dělali. 5*
Čtyři králové - zajímavé, povídka na mě působila dost civilně, nastiňovala zajímavý koncept České republiky, jen mi (chápu, že to v rámci povídky není možné) trošku haproval kontext a postoje okolí vůči tomu, co dle všeho bylo lokální. 4*
Po Velké Bouři - sakra, už od přečtení znovu vydaných Drnkových "Žáb" (tj. knížky s 1938 v názvu) vím, že mám slabost pro příběhy, kde se Čechům daří a jsou po vojenské stránce úspěšní. Povídka sledující prapočátky pozdějšího Česko-slovenské království mě bavila, sice byla možná lehce nadnesená či naivnější, ale nevadí. Mám docela chuť si přečíst obě České země. 5*
Dlouhá noc na Japetu - tak tohle byla chuťovečka. Skupina astronautů se snaží zjistit, co se stalo na opuštěné základně. Dvě časové roviny a hodně hutná atmosféra v průběhu jedné noci na saturnově měsíci Japetu. Zajímavý děj, rozuzlení lze lehce odhadovat z prolínání časových rovin, ale nevadí. Jasných 5*
Střep - jo, tady jsem si opět vychutnával atmosféru, navíc prostě zasazení do světa po atomové válce mě vždy nějak zaujme a zabaví. Hrdina povídky vyráží do zbytků určitého města, kde by měl narazit na zásoby, ale při tom narazí na mrakodrap obydlený podivným společenstvem dělajícího podivné věci. 4*
Hltač kostí - tohle mi nesedlo, nějak jsem se nedokázal myšlenkově vžít do světa, který fungoval po nějaké velké potopě (?) a byl obydlen podivnýma kreaturama. Oproti jiným povídkám ve sbírce jsem se tu nedokázal dostat do atmosféry, nějak mě nezaujaly ani postavy a celkově mi povídka přišla mnohem delší, než zbytek - 3*
Caput mortuum - některé nápady se mi v povídce líbily, třeba Sprastahmor či samotný svět, kde dle všeho rostliny braly inspiraci od Trifidů, ale povídka samotná o vyšetřovateli a jednom zločinu mi přišla taková slabší a prostředí zasazené do období po apokalypse už to zachránit nedokázalo. 4*
Barva smrti - asi podobně jako u Caput mortum, moc mě povídka nesedla, nápad lidstva bojujícího proti rychle se šířícím houbám byl zajímavý, ale samotný děj povídky o snaze dostat se k jedné osobě, která může držet klíč k řešení celé situace, mi přišel takový slabší. Ale za úplný závěr musím alespoň tu jednu hvězdičku přidat. 4*
Sliby se maj plnit - v povídce se prolíná více dějů, které spějí ke společnému rozuzlení, které mě však moc nezaujalo. Celkově mi povídka moc nesedla, nějak jsem si nedokázal postavy oblíbít co jim alespoň fandit. Takže 3*
----
Suma sumárum když to sečtu a podělím, tak mi antologie vychází na 4*
Osobně z tohoto pokračování antologie Ve stínu Říše příliš nadšený nejsem. Jde o podstatně slabší knihu, která patrně vznikla jen proto, že nakladatelství chtělo těžit z úspěchu prvního dílu. Povídky sice nejsou špatné, ale něco tomu všemu prostě chybí, většina z nich je taková mdlá, a člověk se těžko brání pocitu "toto jsem už někdy četl." Nicméně i zde se najde několik kvalitních věcí.Za vypíchnutí stojí zejména povídky Romana Bureše a Petra Stančíka, pan řezník Kotleta mě tentokrát příliš nezaujal. Jako nejslabší vnímám povídka Petra Schinka, která mi přijde jen jako braková vykrádačka klasické herní série Fallout.
Podle mě nejlepší sbírka povídek za poslední roky. Žádná povídka není vyloženě slabá a některé jsou vynikající. O třídu převyšuje svou předchůdkyni Ve stínu Říše.
Roman Bureš mi připravil jedno velmi nepříjemné ráno, když jsem udělala tu chybu a přečetla si jeho povídku před spaním. Pak jsem v polospánku prožila pár značně děsivých minut spojených s jeho výborným leč děsivým příběhem. Na pár stránkách nádherně zpracovaná hrůza a děs, u pejska se mi i zamlžily oči. Tenhle konec světa prostě nikdo nechce. Druhou povídkou, která mi utkvěla v paměti, byla bizarní alegorická směs Martina D. Antonína, jež v určité chvíli dosáhla takové absurdity, že už to člověk ani nevnímal. V zásadě se jedná ale o výborné dílo skrývající spoustu náznaků a podtextů (možná jsem si je i sama vybájila) a mě se jeho zamyšlení nad apokalypsami opravdu líbilo. Rozhodně nejoriginálnější příběh.
Niektoré poviedky na vysokej úrovni a našli sa tam aj diela, ktoré boli strata času. Vždy sa mi anatológie zle hodnotili, ale určite musím spomenúť poviedku Františka Kotletu a poviedku Petri Lukačovičovej. Tieto dve diela boli najlepšie. Pri čítaní sa normálne stránky strácali pred očami. Napriek tomu sa mi táto zbierka zdala a čosi slabšia, ako Ve stínu ríše.
Apokalypsa je
krásná
věc.
Sedni a piš.
(Boris Hokr)
Komentáře k povídkám zde:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261
Vzhledem k tomu, že Boris Hokr do této antologie nepřispěl ani jednou povídkou, musel jsem mu vzdát čest alespoň jeho výrokem, kterým oslovil Davida Šenka. Chtěl po něm, aby napsal nějaké....postapo. A hned také musím přiznat, že Šenkovo postapo, nazvané Barva smrti, je sice nejkratší povídkou v této antologii, ale zároveň se řadí mezi ty nejlepší. A to jak obsahem, poselstvím ale i až geniální jednoduchostí.
Citát: Nakonec prohraješ. Zákon smyčky je neúprosný. Kdo má viset, se neutopí, ani kdyby šla voda přes šibenici. (Zákon smyčky - Oskar Fuchs)
Jak říká Julie Novákové v předmluvě ke své povídce: Nemusí ostatně jít o apokalypsu hollywoodských rozměrů: jen si představte, kdyby „jen“ přestal fungovat internet. Tohle je antologie o apokalypsách a tak jich tady také spousty najdete. Některé jsou slabé, některé průměrné a některé jsou dobré až geniální. Tady se čtenář nemůže zavděčit všem. Někdo holky, jiný mimozemšťany a někdo má zas strach z lidí.....
Citát: Konec je blízko! Padněte na kolena a mrdejte jako o život. Berte drogy, ukončete své životy! (Kód Zeta – František Kotleta)
Do tohoto komentáře nebudu vkládat žádnou Malou ochutnávku, kdo by měl zájem v sekci povídky u této knihy jsem napsal komentáře ke všem povídkám, vysvětlil jsem, proč a nač jsem je tak a tak ohodnotil, přidal jsem nějaké postřehy i citáty a ke každé povídce přidal Malou ochutnávku.
Povídky zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/ve-stinu-ve-stinu-apokalypsy-390164
Citát: Svět se příliš dlouho topil v temnotě. (Dlouhá noc na Japetu – Julie Nováková)
Jako celek je to velmi povedená antologie. Po sečtení všech hvězd, které jsem dal a jejich následné vydělení patnácti (tolik bylo povídek) mi nakonec vyšlo 3,7. Což jsou krásné čtyři hvězdy. Na antologii je to velmi silné číslo a už teď se těším na tu další, která nese název „Ve stínu magie“.
Citát: Pro přežití mi chyběla trocha toho sobeckého sviňáctví. (Sliby se maj plnit – Kristýna Sněgoňová)
PS - A ptám se, kde je Honza Urban, který napsal nejlepší Českou Pragocalypsu?