Boris Hokr

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Ve stínu magie

Ve stínu Říše

Ve stínu apokalypsy

Kniha rozkoše a hrůzy

Nové komentáře u knih Boris Hokr

Ve stínu apokalypsy

„Další z řady sbírkových knih z nakladatelství Fantastická Epocha, které se pro změnu zaměřilo na apokalypsu nejrůznějšího charakteru. A jak to tak bývá, tak i zde jsou povídky slibnější, ale i slabší. Hned z kraje prvních povídek jsem četl trošku s pozorem, nic mě totiž vysloveně nenadchlo. Pak to ale přišlo a i zde se objevilo pár kousků, které jsou prostě a jednoduše pecka. Mezi ty nejlepší, co jsem si doslova užil se jednoznačně řadí tyto: Kód Zeta, František Kotleta – dle předpokladu, klasický Kotleta, s tradiční mimozemskou, apokalypsou na český způsob s překvapivým sexuálním vyústěním. Super závěr. Nemesis, Roman Bureš – poměrně surrealistický zážitek, solitérní (solidární) akce pana Lišky před zánikem světa, velká pecka, hlavně závěr Čtyři králové, Petra Lukačovičová – pražská měšťanská apokalypsa z prostředí Starého města, líbilo by se mi na v rámci tohoto prostředí od autorky více takových příběhů Po Velké bouři, Jan Kotouč – příběh z alternativní české historie 19. století, což je pro autora typické a další důvod se konečně pustit i do dalších jeho podobných příběhů Zákon smyčky, Oskar Fuchs – časová smyčka, grónské prostředí, trošku toho mimozemského balastu, no po přečtení této knihy jsem nakoupil pár autorových knih, nedalo mi to :) Dlouhá noc na Japetu, Julie Nováková – dle očekávání autorčiny předchozích prací, parádní sci-fi na Japetu, jednom z měsíců Saturnu Hltač kostí, Hanina Veselá – asi nejzajímavější prostředí ze všech povídek Sliby se maj plnit, Kristýna Sněgoňová – na tuto povídku jsem se těšil, kór, když je poslední ze sborníku a ano…je to kvalitou autorčina klasika, nicméně výrazně drsnější a závěr mě uzemnil“... celý text
— Malarkey

Ve stínu Říše

„Já fantasy nečtu, tohle jsem zkusil jen díky mému oblíbenému období. Ze začátku mě to bavilo, postupem doby už jsem se do čtení nutil. Bohužel (bohudík) jsem nedočetl u povídky, kde je Josef Mengele ztvárněn jako sekačka na trávu. To už jsem nedal. Já fantasy dál už číst zase nebudu.“... celý text
— Jochen77

Ve stínu magie

„Mám za sebou další z řady vysloveně vydařených tematických povídkových sbírek z nakladatelství Fantastická Epocha a po přečtení knihy a otočení poslední stránky musím říct, že se jedná o zatím asi nejlepší kousek, který jsem si v mnoha ohledech vysloveně užil. Magie je obecně téma, které je hodně obecné. Hm, to je myšlenka za milion. Chtěl jsem tím ale říct, že se dá uchopit vysloveně všelijak, protože magie, když čtenář dobře kouká, může být všude kolem nás. A tak každá z povídek v této knize přišla s nějakou osobitou vizí, mnohdy i se světem, který daným autorům není cizí. A tak i já jsem se tu setkal s povídkami, které bych hodnotil pětihvězdičkovou dardou. Tyto povídky jsou dvě. První je Infernographia perpetua – hodně precizně napsaná loupež po vatikánsku s historickým přesahem. A druhá Vítejte v pekle. Ta je doslova nářez. Surrealisticky-realistický pohled na peklo a „život“ v něm. Každopádně jsou tu i ale i další povídky, které stojí za pozornost. Gienah, kde jsem si při čtení představoval, že autorka se inspirovala legendární počítačovou hrou Stíny nad Rivou. Lesy mají oči jsou takový teen horor. Muzeum zrůd pro změnu pracuje s pekingským prostředím s detektivním přesahem, na které jsem osobně také rád vzpomínal. Nájemné meče potvrzují autorkou vyhlášené dialogy mezi dvěma výraznými postavami, které prostě musí bavit. Obléhání je ryzí syrové fantasy, které bych si představoval klidně i v knižní podobě. Sitarane mě uvedlo do světa umírněného Koska a nalákalo na všechny jeho ostatní příběhy. A poslední, která z mého úhlu pohledu stojí za pozornost je Stáčení nevinnosti, která opět pracuje s hodně originálním nápadem v prostředí ryzího magického fantasy.“... celý text
— Malarkey

Ve stínu Říše

„Velmi rozporuplná antologie povídek. Rozporuplná proto, že rozptyl kvality povídek je naprosto extrémní. Jsou zde úžasné skvosty, kousky, které neurazí ani nenadchnou i věci, které bych označil za "odpad", kdybych neměl úctu k autorům a editorům. Téma Říše a nácků znělo velmi lákavě, ale opravdu dobře ho využít se bohužel povedlo pouze některým autorům. Obecně se mi líbily spíše povídky žánrově směřující k fantasy, než sci-fi. Přeci jen psát sci-fi s historickou tématikou je asi obtížnější. Jako nejlepší hodnotím následující povídky: 1) Chlad věčnosti, 2) Dos grojse genareraj, 3-4)Dým nad Mnichovem, Argentinské probuzení. Celkově dávám průměrné hodnocení, protože jako celek kniha prostě více než průměr není. Nutno podotknout, že formát povídek mi příliš neseděl a preferuji ucelené romány či série. Přesto je docela pravděpodobné, že v budoucnu podobnou antologii ještě zkusím.“... celý text
— Slezadav

Ve stínu magie

„Soubor těchto povídek mě fakt bavil. Celkově mohu říct, že každá povídka více méně splnila očekávání.“
— Selve

Přejít na knížky autora