Hra na tiché léto
Povídka od:
Františka Vrbenská
Z knihy:
Pod kočičími hlavami
Hlavní hrdina povídky se na vlastní pěst protlouká rozpadajícími se ulicemi města, jehož lepší dny už jsou dávno minulostí. Město skomírá a jeho obyvatelé s ním a každý se s tím vyrovnává po svém. Je to hořký příběh o ztrátách a nalézání, o pomíjivosti slávy a různých dopadech snahy pomoci.
Komentáře (4)
Přidat komentář
Tanychin – kdysi průmyslový zázrak, nyní město v rozkladu… stejně jako chátrají lidé, co odsud zatím neodjeli. K tomu jeden osamělý kluk, v jehož společnosti se čtenář stává svědkem úpadku. Ponurá atmosféra „Hry na tiché léto“ by se dala krájet, vyloženě jsem se v ní rochnila jak pes ve chcíplé rybě. Snad jen závěr toho deprimujícího příběhu mi úplně nesedl. 85%
Více než dobré, ačkoliv zpočátku jsem měl obavy. Opravdu, atmosféra chátrajícího města, plného špíny a odepsaných lidí, je pohlcující. A ta symbolika...no, prostě paráda.
Velice atmosferická povídka, v níž doslova vidíte, jak se kdysi mocné a moderní město rozpadá a jeho obyvatelé ho opouštějí. Hlavní hrdina je sympaťák.
Upadající Tanychin je popsán skvěle, ostatně popisný sloh je v této povídce více než vydařený. Jen mi dosti neštymuje duše města, která, pokud má své město ráda, by spíše měla svou přítomností mu vracet zašlou krásu, než působit destruktivně. (51%)