Pod kočičími hlavami
Antonín K. K. Kudláč , Ondřej Jireš
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28043/pod-kocicimi-hlavami-28043.jpg
4
31
31
Město je prostředím pro specifický způsob života. Řídi se vlastními zákonitostmi, ovlivňuje své obyvatele a je živnou půdou příběhů, s nimiž se jinde setkat nemůžete. A stejně jako bují města, rozvíjejí se i jejich příběhy, legendy a mýty. Antologie Pod kočičími hlavami takové příběhy přináší. Za zdmi, přes které jste nikdy nepřelezli, za vraty, kterými se bojíte projít, za nárožími utopenými v nekonečných stínech, pod víky kanálů… tam všude můžete zažít, co zůstává skrytě před zraky ostatních. Město vám může být pomocníkem i překážkou. Je páteří kouzelných osudů, dýchá plícemi vlastních obyvatel a v jeho srdci vzniká cosi nové, nám tak blízké i odpudivé. Třináct povídek českých autorů, třináct rozličných městských příběhů. Celek je tak pestrý, jak jen může být pestré samo město. Každý autor uchopil urbánní archetyp po svém a vytvořil dobrodružnou, hororovou, humornou, akční, detektivní či surreálnou povídku. Všechny ale mají něco společného. Chytnou vás. Sestavil Ondřej Jireš a Antonín K. K. Kudláč.... celý text
Přidat komentář
Překvapivě rozmanitá a úrovní relativně vyrovnaná sbírka povídek, ve kterých hlavní či vedlejší role hrají města. Čtení jsem dlouho odkládala, což zpětně hodnotím jako moudrý krok – stihla jsem do několika textů dospět a lépe si je vychutnat. To se týká především kousků z mého hlediska nejlepších: „Hra na tiché léto“ Františky Vrbenské mě oslovila nejvíc, těsně následována „Druhou protisměrnou“ Filipa Gotfrida. Z jiných povídek jsem pro změnu vyrostla, nejnižším hodnocením to odnesl J.W. Procházka se svým „Ostřím času“.
Ke každému příběhu dodám komentář zvlášť; většinou jsem hodnotila ciframi 70 až 80%. K celkovému pozitivnímu dojmu přispěly také pečlivé redakční práce, hezká grafická úprava, zkrátka kvalitní provedení knihy. 75%
Bohužel zklamání, jako výběr z českých autorů mě tato sbírka bohužel moc nepotěšila.
Tak u mě je to lepší průměr. Povídku "Ukolébavka pro město krys", jsem četl už v Renčínově sbírce povídek a protože se mi hodně líbila, přivedla mě konkrétně k této knize. Zde se mi líbila povídka od Žambocha "Oběti a vrahové", jelikož mám pro něj a fantasy detektivky slabost. Objevem byla pro mě autorka Františka Vrbenská, se svojí povídkou "Hra na tiché léto", ale i Petra Neomillnerová, která je v těsném závěsu s povídkou "Všude je voda". Ta už měla, ale své chybky a tím už bych načínal povídky, které se mi líbily, ALE... Co se týče povídek, které mě opravdu nijak zvlášť neoslovily, tak to byla jedna krátká "Muž bez medových koláčků" a jedna delší "Ostří času", u které jsem se nudil. Je to právě jedna z těch plytkých, lehce podprůměrných, bezobsažných fantasy, které kazí celkový pohled a dojem lidí nezasvěcených.
Česká městská fantasy se tu ukazuje v celkem dobrém světle.Nejvíc mě bavila úletová povídka Michala Špačka Bitva o Anděl která pro mě objevila dalšího s antihrdinů Vosáka. Do mé TOP 5tky bych zařadil ještě - Můj dům, můj hrad - Hra na tiché léto - Voda je všude a Druhou protisměrnou.Naopak mě vůbec nebavila Ta, která chodí třikrát ale i ta se může jinému čtenáři zalíbit. Zkrátka všem milovníkům Urban fantasy mohu jen doporučit.
Sbírka 13 povídek v žánru městské fantasy. Nejvíce se mi líbila Hra na tiché léto, Ukolébavka pro město krys, Bitva o Anděl (plná třeskutého humoru) a Druhá protisměrná. Vůbec mě neoslovila povídka Ta, která chodí třikrát a Všude je voda. Myslím si, že každý si svou povídku vybere. Jsou melancholické i akční, humorné i filozofické.
Část díla
Bitva o Anděl
2007
Bůžek a stín
2007
Druhá protisměrná
Hra na tiché léto
2007
Kdo tancoval s povětrnou vílou
2007
Vzácný to úkaz - když zprůměruji všechna má hodnocení jednotlivých povídek, dostanu se nad průměr, na což u antalogií nejsem zvyklý. Vítěz tohoto výběru je pro mě jasný - Bitva o Anděl Michala Špačka je bombastická, na Vosáka nezapomenu. Stříbro patří Druhé protisměrné od Filipa Gotfrida, ten námět má hrůzyplný potenciál, škoda trochu haprující logiky. Na bronzovou medaili už je možná více adeptů, ale nakonec ji věším na krk Obětem a vrahům od Miroslava Žambocha.