Hraběnka de Sancerre, aneb Sokyně vlastní dcery

16.05.2022

Hm… inu tedy, milostný trojúhelník ve kterém jeden z vrcholů není milován (hádejte který) a tak v rámci svého krutého srdce vzplane žárlivostí a spáchá hanebné činy. Jaké poselství v tom ale hledat? Je to moralita, ta by měla končit pointou v posledním odstavci.

Když budu hodný a pokusím se tedy povídku nějak interpretovat, udělám to přes kritiku morálky křesťanství, které je schopno odpustit i ty nejohavnější zločiny, pokud jich člověk lituje, nebo to alespoň dobře předstírá. Což nakrásně není špatné poselství, jak nás může dojmout to, že někdo lituje (snad upřímně) například vraždy? Opravdu lítost činu dokáže fakt činu vymazat, odstát? Cožpak osoba zavražděná řekla by si při zdravém rozumu, hle, kvůli této osobě jsem zemřel bolestivou smrtí, před níž jsem prožil právě díky této osobě jen zpoloviny šťastný život oproti takovému jaký by bez té osoby byl, však! lituje toho, tedy budiž, za mě OK? No já bych to tedy asi neřekl. Takzvané „morální“ společnosti to však v pořídku připadá. A to je jistě závažný problém nejen morálky, ale i práva, trestního apriori. Proto budiž, mohu povídce přisoudit alespoň takovou hodnotu, že vyzdvihuje téma mimořádně závažné.

Jinak ale nic opravdu zajímavého nabídnout nemůže. Jednoduchá, krátká, nikoliv moc zajímavá. Na straně druhé zjevně napsaná s jistým literárním talentem. Nu, proč ne, proč ne. Když od toho nic moc nečekáte, furt je rozhodně hodnotnější číst toto, než „Jak se krotí playboy“. A ano to na mě tady na Databázi nedávno vyskočilo a já se toho hrozně lekl!