Hranice možností
Povídka od:
Andrzej Sapkowski
Z knihy:
Zaklínač: Věčný oheň, Meč osudu
Geralt se setkává s tajemným rytířem Tři kavky a spolu s dalšími lovci se vydávají na draka, ale všechno není, jak se zdá...
Granica możliwości
Rok vydání originálu: 1991
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (12)
Přidat komentář
Tato povídka se pro mne, když jsem ji poprvé před sedmi lety četl, stala jakýmsi symbolem všech povídek o Zaklínači. Ani nevím proč, ale prostě jsem se do ní svým způsobem zamiloval. Možná za to může můj obdiv k mýtům o dracích a láska k nim. Možná za to může skupina „hrdinů“ se kterými se v knize setkáme. Ale mám tuto povídku opravdu mimořádně rád.
Ukazuje nám mnohé, opravdu mnohé hranice možností. A také nám ukazuje, že fantastická literatura žádné nemá. Ukazuje nám také jak smutné by bylo, kdyby je měla. Jak prázdných by najednou bylo tolik světů, jak prázdný by byl Zaklínač.
Jedná se o relativně dlouhou povídku a její obsah tomu odpovídá. Staví nás před mnohá témata, některá smutná a strašlivá. Ale dává nám také jistou naději, nebo se mýlím?
Musím také přiznat, že i teď, po několikátém přečtení, jsem se u ní smál jako malej. ‚„A eště tak múdro,“ podivil se Yarpen Zigrin „Máte kdo šajn, co je to zač, ta konfesní zbraň?“‘ Ježiš, jak já toho Yarpena miluji. Ještě že nás touto povídkou neopustil.
Nu, nezbývá mi než zvolat: Pohádkobraní pokračuje!
O tom, jak početná skupina vyráží na draka, ale přitom každý sleduje poněkud jiný cíl. Mě největší sympatie má jednoznačně parta trpaslíka Yarpena Zigrina :))
A velmi zajímavou je i postava rytíře Borcha Tři Kavky, takového "zaklínače naruby".
(Povídka vyšla i jako rozhlasová hra ve studiu ČRo Olomouc, nadabovali předeším herci z Moravského divadla v Olomouci).
Vtipná povídka s poměrně závažným podtextem. Představuje skvělé vedlejší postavy (osobně jsem si vybudovala slabost pro Eycka z Denesle a Yarpena Zigrina). Moc se mi líbila (i když mám ve sbírce větší oblíbence).
Geralt potká rytíře Tři kavky, kterého doprovází dvě Zerrikánky, Vea (Alveaenerle) a Tea. Vydávají se spolu na cestu za drakem. Na hranicích je ovšem spuštěná závora a bez glejtu nikdo dál neprojde. Tam se potkají se starým známým Marigoldem. Dál se zde objeví skupina trpaslíků v čele s Yarpenem Zigrinem, trpaslík Hrombidlo a chrabrý rytíř Eyck z Denesle. Objevuje se zde i Geraltova milá, čarodějka Yennefer. Všichni se nakonec dostanou přes hranice a pokračují ve výpravě. Když konečne draka naleznou, není takový, jakého si představovali. Navíc se zdá, že mluví lidskou řečí. Představí se jako Villentretenmerthe. Bohužel naše skupina není jediná, která se vydala na draka..
V této povídce je směsice postav ještě pestřejší než obvykle, a protože já jsem čtenář, který si užívá zajímavé postavy a interakce mezi nimi, tak jsem byla plně spokojena.
Zpětně si už vůbec nejsem schopen vybavit děj Sapkowského povídek podle názvů, tápu a nebýt popisů zde v databázi, těžko bych se chytal...
Ale na kterou nezapomenu - nebo spíš na koho nezapomenu: Tři kavky a jeho zerikánky. Povídka mi přijde nějakým zvláštním způsobem jiná, s výraznými postavami, tudíž zapamatovatelná. Ale možná je to také tím, že byla úplně tím prvním, co jsem od Sapkowského četl.
Nesourodá lovecká drakobijecká výprava většinu času připomíná ostrovtipný diskuzní kroužek, v němž se ale většina nesrovnalostí řeší násilnou cestou: 70 % (zatím 35 hodnotících dává 93 %).
Je těžké hodnotit povídky, oblíbeného autora. Člověk je poněkud kritičtější a srovnává s jeho ostatními díly. V čem je to lepší nebo horší. Nelze soudit objektivně. No, vlastně já soudím vždy subjektivně :-) Hranice možností je povídka hravá, hezky a vlastně v poklidu se rozjíždí. Není zde potřeba nějaké akce, protože dialogy jsou povedené a místy i vtipné. Co mi,ale vadí je postava draka. Vzpomněl jsem si u toho na pohádku - Za humny je drak. Ano, došlo zde na zabíjení, ale i tak jsem tomu nemohl odpárat přílišnou pohádkovost a kýčovitost. Sice dopadlo vše jinak, než byste asi čekali, ale ten hlavní bod, mi tam prostě nesedl a s tím nic neudělám.
Takový převrat jsem opravdu nečekal.