Zaklínač: Věčný oheň

30.09.2021

Další z výborných příběhu ze světa Geralta z Rivie.

07.05.2021

Výborně vyprávěný příběh,který se hemží všude přítomnými trpaslíky.Tyto příběhy o zaklínačích jsou bez chyby.Přečteno na jeden zátah.

21.03.2020

Nejlepší povídka z prvních dvou dílů mám rád povídky s Marigoldem jsou velice zábavné

Tento díl mě bavil asi o něco více než předchozí. Sice mela méně povídek, ale za to více propracovaných a dozvídáme se více o Geraltovi.

10.01.2020

I druhá knížka o zaklinaci mě nadchla.takze honem na další.

25.10.2019

Geraltova dobrodružství mě baví - často pohádkové příběhy a klišé přetvořené do velmi uvěřitelných a "reálných" příběhů doplňují zaklínačovy zajímavé postřehy ohledně lidí a jejich chování, nechybí vtip a vypointované dialogy a samozřejmě moje milovaná Yennefer.

23.09.2019

Nevím, jak to pan Sapkowski dělá, ale jeho zaklínačské povídky jsou jedním slovem okouzlující. Možná je to proto, že si na nic nehraje, nevymýšlí komplikované zápletky, ani se nepodbízí čtenářskému vkusu. Jeho vpravdě ryzí fantasy, okořeněná tu větší či menší špetkou humoru, dává na prdel i těm největším anglo-americkým velmistrům žánru, a to s lehkostí a noblesou, kterou by člověk od polské fantastiky hned tak nečekal. Ať už se vypravíme na draka (Hranice možností), podlehneme žárlivosti pro krásnou čarodějku (Střípek ledu) nebo se necháme tahat za nos mimikem (Věčný oheň) vždy nás čeká zábava k pohledání. Andrzej Sapkowski boduje přímočarými příběhy, famózními dialogy a postavami, které přes veškerou svou magickou náturu jsou opravdové a uvěřitelné. K dokonalému uspokojení stačí někdy opravdu málo: tři povídky a je vymalováno jako z partesu. Tohle je prostě první liga, přijměte pozvání!

19.06.2019

Krásné povídky přečtené jedním dechem.

13.05.2019

Třetí kniha povídek o Geraltovi se mi také moc líbila, ale přesto o něco méně než předchozí dvě. Je zde více rozebírán vztah Geralta a Yennefer, který nikdy nebyl jednoduchý a na můj vkus zabírá příliš mnoho prostoru v ději. Také dialogů přibylo, což sice u Sapkowského, který dialogy umí velmi dobře, není na škodu - ale radši bych uvítal o něco více akce. Své bojové umění zde zaklínač téměř vůbec nepředvádí, více se filosofuje a mluví. 80%
13.5.2019 - přečteno podruhé

05.02.2019

Po dočtení sedmidílné ságy jsem byl zklamaný, že je všemu konec. Díky bohu, NENÍ :)

09.01.2019

Závěrečný díl první trilogie povídek od Sapkowskiho, který nás vrhnul do světa Geralta, zničil nám životy, udělal z nás závisláky a pak se na dlouho odmlčel! A my jsme pak tápali ve smutku po šedé zemi a nevěděli, co dělat!
Co dodat? Tato kniha krásně završila předchozí dvě. Kdo nečetl Zaklínače, nechť se vrátí k Bobšovi!
Za mě 98%

09.07.2018

Pravidelně se v Sapkowského povídkách těším na Yarpena Zigrina a trpaslíky všeobecně. Hodit překlady do nářečí byl vážně geniální nápad.

03.01.2018

Povídky byly za mě lepší ale svět zaklínače je prostě super a navíc ve hře Zaklínač Na PC je mnoho narážek na tento díl. Ale spíše to uvede do příběhu.

11.07.2017

Druhý díl srdcovky opět nezklamal.

11.06.2017

Ačkoliv chápu, že Yennefer je důležitou součástí Geraltova příběhu a jejich vztah je pro pochopení zaklínačovy postavy důležitý, přesto je tohle pro mě nejslabší článek vyprávění. Ačkoliv si uvědomuju komplikovanost jejich vztahu, za mě se Sapkowskému příliš nedaří ji správně popsat; vždy, když se objeví Yennefer, sklouzává příběh do patosu a některé pasáže mi připadají vyloženě trapné. Se zbytkem nemám vůbec problém - nápadité příběhy, vtipné dialogy a zajímavá vyústění.

17.04.2017

Dobrý příběh. Přečetla jsem to jedním dechem.

16.04.2017

Další dokonalost! Není co dodat.

15.11.2016

Střípek ledu i příběh o schopném dopplerovi dle mého patří do stejného experimentálního či snad ledabylého ranku, jako variace na malou mořskou vílu z Meče osudu. Každý trochu jiným způsobem. Ovšem Tři kavky je klasika, která sbírku zcela ospravedlňuje.

07.11.2016

Hodnotím celé geraltovské období v kontextu plynoucího času. Byl jsem o dvacet let mladší, fantasy byla o dvacet let mladší. Když pomineme Tolkiena, tak byla vlastně ne sice přímo v plenkách, ale rozhodně velmi mladým, a tudíž rychle se vyvíjejícím žánrem.

Což tedy - i to je myslím důležité - se týká i tehdejších obálek. Ty české byly sotva v pubertě, případně se přímo přejímaly "západní" ilustrace, které měly často s dějem málo společného (byť zrovna zde je použit Luis Royo, který ovšem také zrál až k dnešní slávě). Ale i to je třeba nazírat prismatem doby - fantasy měla tenkrát hodně málo čtenářů ve srovnání s dneškem a ty knížky musely být prostě levné a tudíž udělané za malé náklady, aby si na sebe vůbec dokázaly vydělat.

S Geraltem - a Sapkowskim vůbec - jsem nezačal úplně od začátku, dokonce ani sám od sebe, nýbrž byla mi "podstrčena" povídka Hranice možností. Název bych už dávno zapomněl, ale podařilo se mi k němu dohledat děj. A dodnes musím říct, že Tři kavky a jeho zerikánky, celkové prostředí, jazyk, živost a čtivost dialogů - to vše bylo prostě jiné, než u tehdejší prudce heroické fantasy západní provenience. Geralt byl chlápek z masa a kostí (a ty jeho oči na tom nic nemění), o Marigoldovi nemluvě. Mluvili normálně (Sapkowski je mistr dialogů), řešili normální problémy, bylo to takové civilní, lidské, prostě fajn.

Geralta jsem potkal někde na půli cesty mezi Bilbem Pytlíkem a Tyrionem Lannisterem. A tam podle mne jako vývojový stupeň taky patří. A bylo to prima - neotřelé, svěží, dospělácké, "naše", a rád na to vzpomínám.

A myslím, ne - jsem přesvědčen, že bez Sapkowského Geralta by nebyli ani Lukjaněnko, ani Pilipiuk, ani Ďuro Červenák - kterého mám extra rád - takoví, jací dnes jsou. A kdyby nebylo paperbackových Geraltů (ale i Tyrionů) s "ošklivými" obálkami, nevycházely by dnes u nás a na Slovensku ani Hry o trůny v hezkém vydání.

P.S.: Skvělý komentář ke Geraltovi napsal na profilu Andrzeje Sapkowského uživatel Aksel. S jedinou věcí bych nesouhlasil - považuji za výbornou i Husitskou trilogii.