Jak jsem navštívil smyčcový koncert pro vojína Donalda J. Rankina s disonantními houslemi od amerického skladatele...

26.05.2022

Mladý vypravěč navštíví svého přítele ze střední školy, který pracuje ve Washingtonu jako právník a je velmi zaneprázdněný (takže se skoro se nepotkávají). Vypravěč tedy sám zkoumá město a zemi, kde nikdy předtím nebyl, a dost si to užívá; nejdřív vyhledává turisticky atraktivní místa, později i zapadlé uličky a místa, která nikdo nezamýšlel ukazovat. Jednou narazí na kamenné divadlo těsně před demolicí a v něm plakát na mimořádný koncert vietnamských válečných veteránů a rozhodne se tam jít. Zprvu vše vypadá divně až odpudivě, ale s prvními tóny se vše mění. A ještě větší překvapení přichází po koncertě, při setkání se skladatelem.
Vynikající zamyšlení nad životem.
---
„Nenávidím to tady [v bance]. Nenávidím to, protože pokaždé, když sem přijdu, tak se mi tu líbí a málem tomu podlehnu. Je tu příjemně, teplo, lidé jsou tu milí a laskaví a víte, co se od vás očekává. Říkám si, měl by sis najít nějakou denní práci. Platí se tu dobře, rozhodně víc, než kolik bereš teď, pracoval bys mezi lidmi, nepředřel by ses, proč to nezkusit? A pak se zarazím. Tohle místo je nebezpečné a hrozně záludné. Pomalu a nenápadně se vám dostane pod krk. Zvyknete si na to, na všechnu tu rutinu. Začnete si myslet, že není nic jiného. A pak ani nemrknete a čtyřicet let života je v tahu. Někdy sem chodívám ve dne a dívám se výlohou dovnitř a ptám se sám sebe, proč všichni ti lidi nechtějí od života víc?“