Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek a jiné povídky

26.05.2022

Občas si zatrhnu nějakou pasáž, která mě v knize zaujme. Tady bych si skoro mohla zatrhnout celou knihu, včetně autorovy předmluvy :) Dlouho jsem si myslela, že Michel Faber je jediný současník svého druhu (který se s lehkostí trefuje do nejhlubší podstaty aniž by drásal) - tedy kromě Pavla Čecha a Shauna Tana samozřejmě, ale ti na to jdou přes obrázky. Teď už jsou dva.

Svěží, mnohovrstevnaté, přemýšlivé. Určitě doporučuji.

22.02.2021

Hravé, příjemně experimentální a přemýšlivé povídky. Když jsem je četl poprvé hned po vydání, byly pro mě zjevením, po letech už jen příjemná četba.

16.06.2019

"Je zvláštní, že tahle nemoc, která mu chce ukrást všechen čas, mu ho zároveň poskytuje tolik, že neví, co s ním. " Smutné příběhy, které musí donutit k přemýšlení i toho největšího ignoranta.

13.08.2014

Hned jak jsem dočetl Pí jsem si pujčil další dvě Martelovi knihy, protože jeho styl psaní mě moc zaujal. Tuhle jsem četl jako první z nich, proto jsem měl logicky trochu tendenci ji začít porovnávat s Pí (ikdyž samozřejmě povídky vznikly za autorova mládí, kdy ještě,jak sám přiznává,hledal svůj styl psaní, tudíž srovnávání není zrovna objektivní). Abych to zkrátil, Pí nasadil laťku tak vysoko a tahle kniha mu nesahá ani po kotníky. Možná mi nevyhovuje formát knihy-soubor povídek, nebo jsem čekal nějaký překvapující hlubší smysl, ať tak či tak, kniha mě moc nebavila, přečetl jsem ji na dva zátahy (aby mi rychleji utekla) a vracet se k ní nemám v úmyslu.

První povídka je (ostatně stejně jako Pí) jen pro otrlé, tedy Martel rozhodně nepíše pro děti (jak jsem se přesvěčil u jeho nejmladší knihy Beatrice a Vergilius). Detailní popis postupu smrtelné nemoci si asi každý přímo neužije. Oceňuji náměť povídky-přirovnání k dějinám 20. století, ale jako tak brilatní nápad mi to taky nepřipadá. Rozhodně ve vás vyvolá emoce, převážně lítost (navíc vzešla z pravdivé události), ale to je tak všechno.

Druhá povídka mě bavila nejvíc. Měla zajímavý námět, pár pěkných myšlenek i dobré zpracování.
Třetí povídka mě moc neoslovila. Moc nechápu co jí chtěl autor říct.
Poslední povídka je zase trošku lepší, je tak nějak mile sentimentální, i nápad má celkem zajímavý, ale nic víc než lehký úsměv ve mě nezanechala.

Beru na vědomí, že povídky jsou sebrané z doby autorova uměleckého dospívání, tudíž nedosahují takových kvalit, jako jeho oceňovaný román.
Pukud jste dočetli Pí a chcete trochu víc Martela, doporučuji vám,pokud je vám přes 18, Beatrice a Vergilius, to je teprve silný kafe, který z Pí a jeho život udělá malej šálek studenýho slabýho čaje.

11.10.2012

Je těžko popsatelné, co je výjimečné na této knize. Obsah povídek nezní zrovna lákavě, o to větší překvapení bylo, jak mě uchvátily. Yann Martel je velmi originální a znamenitý vypravěč. Mnohé snad naznačí název druhé povídky: Jak jsem navštívil Smyčcový koncert pro vojína Donalda J. Rankina s disonantními houslemi od amerického skladatele Johna Mortona. Název v podstatě říká celý obsah a koho by napadlo, že to může být zajímavé, ale je. Všechny čtyři povídky jsou srovnatelné, žádná výrazně nezaostává. Krásná, čtivá kniha plná emocí.