Jezero
Povídka od:
Raymond Douglas Bradbury
Z knihy:
Říjnová země, Kaleidoskop (70 povídek), Slunce a stín, Kaleidoskop (38 povídek), Temný karneval
Dvanáctiletý Harold stojí u jezera a vzpomíná na svou dětskou lásku Tally, která se v něm utopila. V dospělosti se do těchto míst vrací se svou ženou Margaret a netuší, co všechno vody jezera skrývají. A co vydají.
The Lake
Rok vydání originálu: 1944
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (7)
Přidat komentář
Jedna z nejlepších povídek, kterou jsem kdy četl! Atmosféra, kterou zde Bradbury vylíčil je jemně melancholická, bolavá, ale přesto krásná.. Nádherná povídka.
Stará láska nikdy nerezaví. Pravou lásku nezastaví ani čas, a v tomto příběhu ani jiná žena. V tom příběhu se mi také líbila ta Haroldova úvaha nad tím, že mu sice bylo 12, ale i tak věděl, že Tally miluje. ... Taky ta úvaha o samotě ve dvanácti letech. A také o tom, že když dítě zemře malé, že smrt nepřipouští růst nebo změnu. Ten konec je nádherný: jak se vrací ke břehu, kde na něj čeká "cizí" žena Margaret.
Harold je jako malý u jezera, kde se utopila jeho dětská láska Tally. Volá na ni, ale už je příliš pozdě. Na břehu postaví půlku hradu z písku, tak jak to dělávali s Tally. Každý staví půlku. Čas plyne a on se odstěhuje a na vysoké škole se ožení s Margaret. Vydají se spolu na odložené líbánky do míst jeho dětství. Tam se mu začnou vracet vzpomínky, které nezahojí ani čas.
Další z Bradburyho typických povídek. Téma smrt dítěte, které je samo o sobě strašné, vyzní v podání autora úplně jinak. Provází ho láska.
Stará láska nerezaví. První opravdovou lásku ani voda ani čas zničit nedokáží. Ba ani nová láska.
Jedna z nejlepších povídek vůbec. Bradbury ve vrcholné formě. Jezero je zážitek. Čas vezme všechno, ale Bradbury v čase našel skulinku a vezme vás na pláž k jezeru. Jdete?
Pokaždé, když mi v mém životě není dvakrát ,,hey,, tak utíkám Tohle je jedna z povídek, do které se pořád rád vracím.