Temný karneval
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383969/bmid_temny-karneval-laD-383969.jpg
4
123
123
Ačkoli byl Ray Bradbury především mistrem žánru science fiction, ve své tvorbě se neomezoval pouze na něj. Temný karneval z roku 1947 je jeho vůbec první publikovanou sbírkou povídek a Bradbury se v ní čtenářům představuje jako autor hororových a strašidelných příběhů, v nichž nechybí krev, mystika, humor, hrůzostrašné bytosti a tvorové, ale také Bradburyho nezaměnitelná poetika a melancholie. Souborně vycházejí povídky v češtině poprvé. Část povídek byla přeložena nově, několik z nich do češtiny vůbec poprvé. U zbývajících příběhů bylo využito již existujících překladů, které se objevily v dříve vydaných výborech z Bradburyho díla či v jiných antologiích hororových příběhů. Do českého překladu oproti originálu není zařazena povídka „Mezidobí“ (Interim), která je součástí Marťanské kroniky, a povídka „Noc“ (The Night), která je součástí Pampeliškového vína.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2018 , PlusOriginální název:
Dark Carnival, 1947
více info...
Přidat komentář
Říkám to pořád a řeknu to znovu. Miluju povídkové sborníky. Povídky jsou skvělá okna do světů, které ještě nutně nemají osekané hrany, ale myšlenky jsou už loženy a vybudovány alespoň v letmých náznacích a zasety jako drobná semínka do hlav čtenářů.
Stejně jako ve všech sbornících, i tady se najdou slabší a silnější kusy. Za slabší bych považovala povídky o rodince upírů. Bylo to milé, ale spíše bych je četla dětem před spaním, než abych se u nich zamýšlela. Naopak za skvělou považuji povídku Usměvaví lidé, i když tam byla zápletka dosti jasná už od začátku, nezklamala. V audioverzi poslechnuto, odvyprávěno pány Mejzlíkem a Hruškou.
Sbírka spíš Halloweenská než předvánoční, ale to jsem nějak nestihla.
Opravdu, mnohem víc než delší Bradburyho knihy, se mi líbí jeho povídky. Ne, že by v této sbírce byly všechny tak skvělé, ale většina mě bavila. Určitě nadprůměr mezi povídkovými knihami, které mi většinou vyjdou na průměrné 3*.
Takže dál se budu u autora už pouštět jen do povídek. Narozdíl od jeho románů se mi líbí.
Hororové povídky od Bradburyho - moc milé překvapení. Jako u každé sbírky povídek tu mám ty, které se mi líbily hodně, ty, které byly průměrné a najdou se i takové, které nebyly zrovna mým šálkem čaje. Rozhodně chci vypíchnout ty, které se mi líbily nejvíce a to byly: Kostlivec, Emisar, Zástup, Usměvaví lidé, Malý vrah, Kosa.. Ale rozhodně vede Kostlivec, to byla paráda. Téměř všechny povídky mají jeden rys společný - jsou krásně předvídatelné, ale vůbec jim to neubližuje. I když člověk ví, jakou cestou se bude děj ubírat, neubírá to na kráse - je to jak ve zpomaleném filmu sledovat, jak z napřažených rukou padá jablko vstříc svému neutěšenému a nevyhnutelnému konci - rozprsknutí se na podlaze. Skvělé podzimní čtení.
Stmívá se nám dřív.
Čas nadešel.Osvětlených dýní.Pestrobarevných lebek.Ztracených dušiček.
Není příhodnější začít si s temným karnevalem právě v tento čas ?
Je to doufám jasné.Nikdo menší než právě R.Bradbury,se bude pokoušet nahlodat zdánlivé bezpečí u Vás (nejenom) doma.
Poněvadž je to nejenom skvělý vypravěč,ale i zdatný povídkář.
Na malé ploše pár ztránek,leckdy dokáže vykouzlit úsměv,obavy,strach,překvapení a nejenom to.
Nejde však o nějakou prvoplánovou hrůzu a strašení jako takové.Ray je přeci jenom jiný level.
Všechny ty věci jsou tak součástí našeho světa.Uvědomujeme si je a stejně tak dobře víme a známe.Jen nám leckdy nejsou příjemné.Součástí putování nic menšího než naší existence.
Svíčka zatím hoří,mihotající plamínek ...
Obdivuhodná dílka tak jako Emisar.Dále pak Kostra,Skleněná nádoba,Jezero,nebo třeba Usměvavý lidé.
Prozrazovat cokoliv netřeba.
Poetika a zvláštní pochmurnost na čtenáře dolehne ve většině povídek.
Když už se smrákalo a blížil se soumrak knížky i posledních stránek.Doléhala atmosféra povídky Ústav o to více.
Melancholická rozdvojeně smrtelná záležitost.
Stále vidím Annu,jak se dívá z okenního víklenku,čelo přitisknuté na sklo a hledíc ven na oblohu a temnou ulici ...
Závěrečná drtící mexická povídka - Další v řadě.
A o čem pojednává ? O smrti přeci dětátka kůzlátka.
Věřte,jsou tam místy i veselejší kousky.
Dia De Los Muertos.Jack Skellington.Dušičky.Samhain.Atd.
Jedno mají společné.Svíce s plamínky.Úcta.Oslava.
Vzpomínky na věčnost.
Bradburyho Temný karneval k tomu ladí dokonale.
Pro knihy od RB mám slabost, to se dobře ví. Moc jsem se těšil na tento svazek povídek. Dopředu jsem si nic nezjišťoval a to jsem dobře udělal. Překvapení bylo úžasné. Tohle je od RB? Kde je moje oblíbené sci-fi? I tak všechny povídky fajn a i když Vás to jistě vůbec nezajímá, rozhodl jsem se jednotlivé povídky obodovat. 1 - nejhorší, 10 - nejlepší.
Rodinná sešlost - 3
Kostra - 3
Skleněná nádoba - 5
Jezero - 7
Panna - 5
Náhrobní kámen - 5
Usměvaví lidé - 7
Emisar - 7
Cestovatelka - 6
Malý vrah - 10
Zástup - 7
Shledání - 8
Hrobník - 6
Čertík v krabičce - 8
Kosa - 11 :-)
Pojďte skákat panáka - 7
Strýček Einar - 4
Vítr - 5
Žila byla stará žena - 4
Mrtvý muž - 7
Muž shora - 6
Noc ve filmovém ateliéru - 2
Nádrž - 6
Další v řadě - 6
Ne snad přímo zklamání, ale ani ne takové nadšení jako po dočtení Ilustrovaného muže. Těžko soudit, od Bradburyho mám přečtené právě jen tyto dvě knihy povídek, ale po dočtení obou bych si troufl tvrdit, že je autorovi lépe ve sci-fi vodách a je tak fajn, že tím kormidlem, po prvotních neúspěších právě se svými hororovými příběhy, otočil. Pořád to má tu Bradburyho poetiku, Ray umí vykreslit moc fajn charaktery (viz. povídky o té "Addamsovic rodince"), umí psát poutavě, zábavně, povídky se čtou moc fajn. Ale Ilustrovaný muž zaujal určitě více. (Btw z dnešního pohledu už povídky v Temném karnevalu moc šancí vyděsit vás nemají, ale takhle pár dní před Halloweenem, proč ne :-).
Povídková lahoda, must-have pro všechny, kteří to s knižním hororem berou vážně. V pubertě mě Temný karneval vyděsil, dnes mě v něm bavilo hledat životní paralely (Strýček Einar!). Když uvážím, že bylo Bradburymu během psaní kolem pětadvaceti, netuším, kde tu moudrost a um nakoupil. Chci tam ale taky.
Ray Bradbury patří k mým oblíbeným spisovatelům, takže jsem velmi ráda sáhla po výběru jeho strašidelných povídek Temný karneval. Autor opět dokazuje, že jeho fantazie jede na plné obrátky, a i když je považován spíše za tvůrce SCI-FI žánru, má co nabídnout také jako literát na poli hororu a tajemna. Každá povídka je uvedena krátkou předmluvou, která čtenáři vysvětlí, za jakých okolností byla napsána. Všechny povídky mají něco do sebe, ale nejvíce se mi líbily Kosa, Muž shora, Rakev, Vítr, Kostra, Zástup, Malý vrah, Náhrobní kámen, Žila byla jedna žena, Hrobník a Další v řadě.
Zajímavá směs. Od vtipných kousků přes parodie žánru, jednoduché hříčky i znepokojivé texty až po hluboká zamyšlení. Na část povídek už jsem narazil dřív v jiných sbornících, do mysli se mi zapsal Zástup a Malý vrah. Tentokrát si k nim přidám černohumornou Kostru, morbidního Hrobníka, Čertíka v krabičce (nejen film Vesnice si určitě bere inspiraci ze stejného zdroje :), znepokojivý Vítr nebo vtipnou Žila byla stará žena. Ano, některé z povídek, mj. dvě poslední, jsou trochu slabší, ale z Temného karnevalu u mě určitě převažuje celkově dobrý dojem.
A jak normálně nemám rád předmluvy, tady krátké uvedení každé z povídek do kontextu, zdroje inspirace i důvodu vzniku dává rozhodně smysl. Hezky to dotváří celé dílo.
Spočiatku som bol z Temného karnevalu nadšený. Jezero, Kosa a Vítr sú lahôdky. Bohužiaľ, po fantastickom rozjazde zbierka rýchlo stráca dych a ponúka veľa priemerných vecí. Síce žiadnu vyložene zlú (tobôž nie beštiálne katastrofálnu), ale ani peckoidnú. Nakoniec som sa vlastne dosť tešil, až to konečne dočítam, odškrtnem si Bradburyho z povinného literárneho čítania a už sa k nemu pravdepodobne v budúcnosti nevrátim. Nebola to tak úplne moja šálka kávy, hoci autor mal dar písať realistické a pútavé dialógy, sympatické postavy, ktoré si čitateľ rýchlo obľúbil a vedel vystihnúť atmosféru miesta. Niektoré poviedky som síce chápal, ale aj tak šli mimo mňa, na môj vkus boli príliš imaginárne, prípadne odľahčené. Na niektorých iných je cítiť starší dátum vzniku, iné sú na môj vkus akoby až trošku detinské (Rakev). Dobrou správou je, že je poviedky sú relatívne krátke, takže ak vás aj niektorá nebude baviť, rýchlo sa dostanete na jej koniec. Zlou je, že z veľkého počtu poviedok (25) ma vyložene uchvátilo maximálne 5. To mi pravdupovediac nepripadá ako fenomenálny výsledok. Potešilo ma, že pred každou poviedkou Bradbury napísal zopár slov o tom, čo ho inšpirovalo v jej vzniku.
Jedná se o knihu povídek. V knize se nachází 25 povídek. V povídkách se vyskytují prvky hororu či nadpřirozena a často využívají motivy z různých mýtů, legend nebo duchařských historek. Některé povídky jsem četl už v minulosti, například EMISAR, RAKEV, ČERTÍK V KRABIČCE, STRÝČEK EINAR, VÍTR aj. S chutí jsem si je přečetl znovu. Většinu povídek jsem četl úplně poprvé. Hodně se mi líbily tyto povídky: SKLENĚNÁ NÁDOBA, JEZERO, EMISAR, MALÝ VRAH, KOSA, MUŽ SHORA, NÁDRŽ aj. Líbily se mi také povídky o rodině upírů (Rodinná sešlost, Cestovatelka, Strýček Einar). 2 povídky jsou rozsahem na dvou stranách, nejdelší povídkou je závěrečná povídka – DALŠÍ V ŘADĚ, která se mi asi líbila nejméně.
Ray Bradbury je mistrem ve psaní povídek a ve své spisovatelské práci jich napsal velmi hodně. Samozřejmě, že ne všechny povídky, které jsem četl v jeho knihách, se mi líbily stejně. Některé povídky mne zaujaly více, jiné méně, ale myslím si, že v této knize bych většinu povídek hodnotil pozitivně. Autor dokáže na malém prostoru napsat zajímavý příběh. V některých povídkách jsem pociťoval strach a napětí. Když jsem dočetl některé povídky, pointu jsem si domyslel a zamrazilo mne. U některých povídek jsem odhadl, kam budou směřovat. U začátku každé povídky je stručný komentář autora. Pokud si vzpomínám, tak ve dvou komentářích napsal, jaké bude vyústění povídek, takže takový spoiler, ale nevadilo mi to. U některých povídek v komentářích uvedl, že jednu povídku napsal za 2 hodiny. K jednotlivým povídkám se časem určitě vrátím.
Určitě Ray Bradbury patří mezi moje oblíbené spisovatele a pevně doufám, že budou nadále vycházet jeho knihy v nových vydáních. Myslím si, že jeho knihy budou stále čteny a vyhledávány a objevovány novými čtenáři, kteří ocení jeho kvality.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Povídka Muž shora:
Strach jaktěživ ničemu nepomohl. Život je plný věcí, kterých nestojí za to se bát. Mrtvoly jsou jen mrtvoly a krev je krev. Špatné je jenom to, co za špatné považujeme my. Strachu se učíme jeden od druhého. Učíme se reagovat určitým způsobem na určité podněty. Například na smrt. Východní kultury považují smrt za vcelku dobrou a vznešenou. Ale v Evropě si vzali do hlavy, že smrt je hrůza.
Povídka Další v řadě:
Jakmile přijmeš nějaké náboženství, přestaneš myslet. Věříš příliš pevně v jedno a nemáš prostor pro nové názory.
Kdo od Bradburyho prvotiny Temný karneval čeká čistokrevný horor, bude zklamaný: tyto povídky nejsou o děsu a vyvolávání hrůzy, ale o expanzi reality. O odhalování vnitřních souvislostí mezi fenomény, jejich pokřivování a přetváření různých jevů v symboly. Tak se šaty stávají člověkem, rakev se stává nástrojem zadostiučinění a děti se skutečně stávají vrahy. V takové různorodé směsici povídek jsou přítomny příběhy poetické, symbolické, humorné i děsivé - tady se musím zmínit o povídce s názvem Emisar, která člověku nedá spát. Čtenář ve výsledku tedy nejspíš neocení všechny povídky, tak jako mě neoslovily ty humorně laděné, přesto knihu přirozeně doporučuji, neboť je zajímavá, zábavná a je podstatnou (ačkoliv lehce zastíněnou pozdějšími vědeckofantastickými díly) částí autorovy tvorby.
Bradburyho knihy zbožňuju. Mají v sobě temné, tragické, nesporně originální kouzlo.
Ale i když nerada, ubírám téhle knize jednu hvězdičku. A to kvůli tomu, že v Temném karnevalu na mě bylo té temnoty a deprese prostě moc. Popravdě - zasekla jsem se u povídky Malý vrah a knihu dočíst jsem se odhodlala až teď, po roce. Ale literární zážitek to byl, To bezesporu.
Jako velký fanoušek Stromu duchů, tedy té části Bradburyho tvorby, která není sci-fi, jsem se vášnivě zahloubala do této povídkové sbírky. Jsou tu klasické pecky, jako Malý vrah, kde je temné zlo zahnízděno v čisté nevinnosti nebo Rodinná sešlost v různých pokračováních, což je taková první sága všech těch upírských rodin, které v současnosti zaplavují trh a Zástup, bleskově se přemisťující skupina čumilů při nehodách. Pár povídek jsou spíše takové črty a jen je člověk dočte, už ani neví, o čem to bylo. Pro mě největší pecky byly Žila byla stará žena, o dámě, která usoudila, že na smrt nevěří a nehodlá si nechat nic diktovat takto nátlakovým způsobem a Kosa, kdy se táta stane farmářem na základě nečekaného daru, který se ukáže býti spíše veslem převozníkovým, které v pohádce jeden předává druhému a jak už vesluješ, není ti pomoci. Všechny povídky jsou na začátku opatřeny příběhem, jak vznikly a kdy.
Bradbury, který píše něco jiného než sci-fi?
Četlo se mi to trochu hůř, než to co jsem četl předtím, možná tím, že to byl jiný žánr, možná tím, že jsem se Bradburym přehltil, přece jen 4 knihy během dvou týdnů od stejného autora je docela dost (podle mě).
Ale povídky se mi většinově líbily, u většin jsem měl husí kůži, u některých jsem chtěl abych je už měl za sebou..ale tak už to s povídkovou knihou bývá..
Nejlepší povídky? Za mě tyto: Usměvaví lidé, Emisar, Malý vrah a Kosa.
Byla jsem hodně zvědavá, jaké tyhle povídky budou. Musím uznat, že jsou perfektní.
Splácím svůj dluh a konzumuju Rayovu tvorbu. Vím, že je povídkář, a proto ve mně sbírka nabudila obrovské očekávání. A výsledek? Docela ambivalentní. Nechci se zaměřovat na tematickou a žánrovou různorodost. Ray pro mě nikdy nebyl „jenom“ autorem sci-fi. Tady je poznat mistra řemesla. To, jak si vezme téma a zpracuje jej v plastický příběh, který dokáže navodit kýženou atmosféru… kdyby víc autorů mělo takový standard. Pak přichází ta problematická část. Hodně povídek mě jednoduše nudilo. Často příběhy směřovali někam, kam dle mě vůbec neměli :) a pointy mě často nechali v neukojeném stavu! A přes všechny tyto výhrady, které jak věřím jsou značně osobního charakteru, ve mně hodně povídek zanechalo hlubokou brázdu a budu si je ještě dlouze pamatovat. A pak, aby se v tom čert vyznal. :D
Štítky knihy
Část díla
- Čertík v krabičce 1947
- Cestovatelka 1946
- Další v řadě 1947
- Emisar 1947
- Hrobník 1947
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Bradburyho mám rada v oboch jeho rovinách - ako autora sci-fi, ako aj v jeho strašidelných poviedkach. Ono vybudovať v takom krátkom útvare mrazivý pocit po tele nie je žiadna sranda. Jasné, že niekedy vás to priamo obleje a niekedy len cítite, že to čosi sa možno blíži, ale napokon sa vás to ani nedotkne. To je údel poviedok. Na mňa najviac zapôsobila Kosa.