Kam plují harmy
Povídka od:
Pavel Fritz
Z knihy:
Studené světlo hvězd
Popis není zatím k dispozici.
Komentáře (4)
Přidat komentář
Tohle bohužel není na plný počet. K povídce jsem se musel nutit několikrát, než jsem se takříkajíc chytnul, vždycky jsem skončil tak v první pětině a nechuť dál. Úvod povídky nemá příliš společného s jejím závěrem, je takový nechytlavý.
Vynikající zakončení excelentní domácí sbírky, kde se skloubí hard sci-fi s těžkou military akcí, která není jen o bezhlavé řežbě, ale i o vydařené taktice, technice a politice. Tohle byla neskutečná nálož a dostat pod ruky rozmáchlou trilogii o vládcích, prvním kontaktu, budování společenství a následném tažení za vyhlazením "hrozby", jež by eskalovala jinou "časovou linií" bez krvavé bohyně, to by byla naprostá fantazie. Zasloužený král této sbírky.
Tohle je na plný počet. Bez debat. Celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že takhle nějak by psal David Brin na speedu svůj cyklus o Pozvedání pro 21. století. Tohle je sci-fi par excellence. Má to všechno - zajímavý vesmír plný tajemství, osudový objev a následný konflikt, dobrodružství, postavy, které si oblíbíte a zajímavé rozuzlení. Nezlobil bych se za román. Naopak.
Panejo! Tak tohle byla pecka! Když jsem se v povídce dostal k boji hvězdné pěchoty, neubránil jsem se pocitu, že jde o pasáž, která mi kazí dojem s celku a chyběli mi procházky a rozmluvy Gordona, které byly mnohem zajímavější, než tato akce, kterou jsem považoval za nejdůležitější část. Naštěstí to byl jen prostředek k tomu, o co autorovi skutečně šlo. Od jistého bodu, až do konce jsem pak skoro nedýchal s našimi hrdiny a bylo to opravdové dobrodružství, u kterého jsem se bavil, jako dítě. A samotný závěr? Nemůžu vyzradit pointu, ale jsem naprosto spokojen s tím, jak byl uzavřen. Tleskám a klaním se. Tohle bylo opravdu boží!