Kdo je tam? / Věc / Obluda z vesmíru
Povídka od:
John W. Campbell Jr.
Z knihy:
Hrůzný čas: Strach ve světě science fiction!, Síň slávy II A: Nejlepší SF novely, Poutník 3
V této povídce, kterou Campbell napsal pod pseudonymem Don A. Stuart, se zabýval dopadem vědeckého pokroku na lidskou psychiku a chování. Je to pozoruhodná ukázka tématu kombinujícího řešení vědeckého problému a paranoidní hrůzy.
Who Goes There?
Rok vydání originálu: 1938
Komentáře (9)
Přidat komentář
Poslouchala jsem jako audioknihu, a proto přes veškerou svoji dobrou vůli nedokážu kvůli tomu hroznému zpracování dát víc hvězd. Je to skoro takový horor jako tento horor sám.
„Vec“: všeobecný výraz pre niečo neurčité, všeobecné. V tejto poviedke má tá neurčitosť zlovestný význam. Jedno je isté, tá vec je z vesmíru a havarovalo to na Zem pred zopár miliónmi rokov. Vec je zdánlivo mŕtva, ak sa na ňu pozrieš pomocou pozemských definícií. Chyba, pozemské poučky nemusia byť platné pre vzdialený vesmír.
V poviedke nečakaj nejaké psychologické sondy a úvahy nabité korektnosťou dnešnej doby. Je to číra paranoja nabitá xenofóbiu z niečoho neznámeho v texte z 30. rokov minulého storočia. Vec je tu niečo nedefinovateľné, nepoznateľné, neznámeho tvaru a pôvodu, nakoľko ako jej výzor na začiatku, tak na konci nemusí definovať jej samotnú podstatu. To neznáme naozaj desí … a tak je to dobre…
Můj první dojem po dočtení této povídky vydané poprvé v roce 1938 - Epochální! Docela by mne zajímalo, zda je možné v historii nalézt nějaký předobraz tohoto příběhu, cokoliv co mohlo autora, byť třeba jen nepatrně inspirovat. Je mi jasné, že jde o samu klasiku, stojící na původních myšlenkách. Jde o období, kdy téma příběhů začíná opouštět čirou fikci, a pozvolna se přiklání k fikci vycházející z vědeckého poznání odpovídající jeho úrovni v době vzniku literárního útvaru. Čtení jsem si patřičně užíval. V podstatě jsem uchvácen. Film jsem bohužel neviděl. Zvláště v posledních letech už do kina moc nechodím. Jednoznačně dávám povídce čtyři hvězdy, a v případě, že bych po seznámení s dalším autorovým dílem vybral tuto povídku jako nejlepší, kterou od něj znám, přidám rád i tu v tomto případě naprosto zaslouženou pátou. Nevylučuji v tom případě ani pokus o vložení stručné citace, ve které se ale jako vždycky budu snažit vyhnout spoileru.
Dobře si uvědomuji, že jednou někde podobná situace nastane. Je spíše jen otázkou času kdy a kde se tak stane.
Zatím jsou pro nás podobné příběhy spíše pohádkou, někdy s dobrými, jindy se zlými pohádkovými bytostmi. I přes to je vždycky čtu moc rád, a k některým z nich se občas vracím.
I kdyby tato povídka vyšla v současné době, zasloužila by si stále přibližně tři hvězdy.
Já jsem tedy čekal trochu víc. Za mě slabota. Povídka mi přišla hrozně chaotická. Jestli to bylo překladem? V podstatě jsem se celou dobu nudil a napětí v podstatě nulové. A s filmem z roku 1982 to nemá vůbec žádnou podobnost...
Moc pěkně psychologicky propracovaná povídka u které se rozhodně nudit nebudete. Nakopne vás takovým způsobem že začnete podezřívat všechny lidi i zvířata kolem sebe jestli jsou to skutečně oni a nikoliv vraždící mimozemská entita schopná měnit tvar a brát na sebe jakoukoliv podobu. Opravdu hodně děsivé a doufám že to nikdy nezažiji.
Film mě svojí atmosférou a i na dnešní dobu děsivými(v pozitivním slova smyslu) efekty fascinuje už léta( bavíme se tedy o Cormanově remaku z 80.let) Proto jsem byl rád, že jsem úplně náhodou konečně narazil na jeho povídkovou předlohu. Co k ní říci - film je rozhodně lepší. Ale na druhou stranu, když vezmu v potaz kdy povídka vznikla, tak je to stále poměrně působivé dílo. Co si budeme povídat. Arktická pustina, ponurá polární stanice, nemožnost utéct a do toho netvor který může být kýmkoliv. To prostě má a bude mít stále něco do sebe.
Celkem chytlavá a napínavá povídka, které by ale svědčila silnější atmosféra a víc napětí. Proti filmovému zpracování je to propracovanější, ale poměrně krotké - v některých jiných aspektech zas přemrštěné.
Jedná se o původní předlohu k filmu Věc (The Thing), byť ve své podobě ještě poměrně nezralou. Samotný film (který osobně považuji za nejlepší, který jsem v životě viděl) se od povídky výrazně liší a nedá se dost dobře srovnávat - začátek, průběh i zakončení děje je jiné.
Povídka vyšla v češtině na začátku 90. let (tuším v magazínu Poutník), společně s povídkou R. E. Howarda "Gwahlurův poklad".
Klasika všech klasik, dvakrát zfilmovaná, vč. nadčasové a kultovní Carpenterovi adaptace z roku 1982. Příběh asi netřeba komentovat. Skupina polárníků čelí nepředstavitelnému nepříteli. Nosnými prvky jsou izolace, sníh, led, mráz, zima, bílá smrt, paranoia, nedůvěra, skrytý nepřítel, infiltrátor – dokonalá bytost na úplném vrcholu potravního řetězce. Příběh je skvělý, intenzivní, téměř detektivní. Nepřítel je nelítostný, čas je na jeho straně. Text je zcela oprávněně jedním ze základních kamenů žánru.