Kdo si hraje, nezlobí
Povídka od:
Bob Fingerman
Z knihy:
Maska omnibus: Kniha druhá
Návrhář hraček Aldo Krasker má za úkol vymyslet novou sadu hraček. Při procházení městem koupí starou sadu hraček od pouličního prodavače. Mezi hračkami je i Maska. S Kraskerem se začnou dít podivné věci a skoro nic si nepamatuje. A ve městě řádí úchylný vrah.
Podívejte se, Kraskere,
teď není čas marnit čas!
Máte tu nějakou práci!
Zachraňte mou firmu,
vy líný budižkničemu!
Kresba je z počátku černobílá, což navozuje atmosféru beznaděje hlavního hrdiny Alda Kraskera. Je to povedená kresba a čtenář, já tedy jo, má chuť vzít fixy a pěkně to vybarvit na ...zeleno? Když tuhle část „být či nebýt“ minete, dostanete se k té části povídky, která je již vybarvená. Pamela Rambo, vybarvovačka, se činí a je to nádhera. Spolu s kreslířem nazvaným Sibin jim to klape. Tleskám dvěma bombama – TLESK, TLESK – BUM!
Malá ochutnávka:
Z tohohle oddělení vykopali koho mohli, a můj plat přitom zůstává stejný. !!Jste moje oddělení výzkumu a vývoje...!! Ach jo, to tedy jsem. Jsem poslední přeživší. Když jsou teď všichni pryč, můžu už spolupracovat jen sám se sebou. A já jsem tedy spolupracovník na baterky.
Na scénáři ( Bob Fingerman) mi dost dlouho něco vadilo, měl jsem to na jazyku a furt jsem se nemohl vyblít. Až mi to docvaklo – CVAK – mám to! Některé dialogy byly dost zdlouhavé, jako čtenář jsem měl někdy pocit, že jsou až nekonečné. Tady je zakopaný pes, pane Fingermane. Moc to prodlužujete a ubíráte tak Masce na akcijích, tady na akci. Nebo vobojí? Když se nad tím však „opět“ zamyslím, myslím, že celkově je příběh dost smutný. Dávám tomu je 80%
Citát: Další ujetá mrtvola? Proč je nemůžou někdy taky najít až potom, co se pořádně vyspím?