Lawless
Povídka od:
Ed Brubaker
Z knihy:
Každý je zločinec
Před dvaceti lety, Tracy Lawless vyměnil zločinem ovládané ulice za život v armádě a to je rozhodnutí, kterého zřídka litoval. Nyní však opouští Afghánistán a Irák a vrací se zpět do světa, ve kterém vyrostl, aby zjistil, kdo zavraždil jeho bratra Ricka a proč. Ale pravda je jedna z věcí ošklivější než rodinná historie a jediná věc, která je Tracymu ku prospěchu, když odhaluje zamotaná vlákna kriminálního života, který jeho bratr vedl, je fakt, že nikdo sakra neví, co je zač. A to, co nevědí, je může zabít!
Komentáře (3)
Přidat komentář
Do zhnitého, korupciou a zločinom prelezeného mesta prichádza nový hráč: zjazvený muž, ktorý nie je žiadne neviniatko a jeho brat bol ešte stokrát horší, ale práve ho zavraždili a drsný vojnový veterán mieni páchateľov nielen nájsť, ale aj bez milosti potrestať. Bol to predsa jeho brat. Začína sa odvíjať komplikovaný, ale pri druhom čítaní prehľadný príbeh slušne premyslenej pomsty. Napokon sa ukáže, že pravda bola niekde úplne inde, než sa Lawless pôvodne domnieval. Aj v tom je sila Brubakerovho prístupu: je to skrátka realistický tvorca, ktorý vie, že život je často riadne nepredvídateľný.
„Pomsta.
Kvůli ní se vrátil.
Ale nic takového
jako pomsta
vlastně doopravdy neexistuje....“
Na počátku příběhu, shozením ze střechy, jsem nějak nepobral logiku. Proč opilec lezl tak vysoko až na střehu, aby se vychcal? Mohl to udělat dole. Navíc, když Tracy z té střechy slézá, je tam dost nesmyslně nakreslený úzký žebřík. Myslím, že by to ten opilec nedal. A ano, je to pak v příběhu vysvětlené, ale stejně mi to nezapadalo....
Malá ochutnávka:
Tracy tentokrát nepospíchal a nechtěl dát výstrahu. Chtěl jenom, aby tenhle dobytek zmizel. Takže když toho ožralu viděl, jak se potácí na střechu, aby se z ní vymočil, a současně zahlédl, jak se zasněženými ulicemi blíží popelářský vůz...všechno do sebe zapadlo. Ráno už bude hnít na skládce a nikdo se nikdy nic nedozvý.
Příběh se odehrává ve stejném městě jako příběh Zbabělec. Potkáváme v podstatě známé lidi, pijeme ve stejném baru „Podzemí“ a ano je zde barman Drsňák a dokonce malá Angie, taktéž lidé z minulého příběhu. Pro čtenáře je určitě dobré, když se pohybuje ve známém prostředí. Další velmi povedený příběh.
Citát: Začal ječet hatmatilkou těch písečnejch negrů...úplně mu jeblo.
Tentokrát je příběh rozdělen na pět částí, což mi vůbec nezabránilo v přečtení příběhu opět na jeden zátah. Potěšilo mě, že dějová linka není zcela lineární, což dokazuje už jen úvod komiksu. Flashbacky jsou také zpracovány kvalitně, navíc, čím je vzpomínka starší a matnější, čím méně jsou prokreslené její detaily. Konečné rozuzlení není úplně zklamáním, ale nadšením jsem také neskákal. A ještě musím vypíchnout práci s barvami, přeci jen zasněžené město nebo ulice osvětlená policejními světly musí vyniknout a tady se to daří na výbornou.