Menší legenda svatého Gellérta biskupa
Povídka od:
neznámý - neuveden
Z knihy:
Legendy a kroniky Koruny uherské
Gellért se narodil v Benátkách. Od dětství byl zbožný a už jako chlapec přijal řeholní šat na příslib života v čistotě. Na cestě k Božímu hrobu se dostal do Uher, jimž tehdy vládl svatý král Štěpán. Panovník potají odeslal Gellértovy průvodce, zadržel ho a dal střežit. Gellért tedy v Uhrách zůstal. Odebral se do pustiny (zvané „Bél“) a zde žil sedm let s mnichem Maurem. Oddával se postům a tvorbě duchovních skladeb.
Když Štěpán christianizoval Uhry, povolal Gellérta za biskupa. Uherský lid ho miloval. Jednou Gellért cestoval ke králi, který právě dlel ve stepi (chtěl se tam totiž někoho zastat). Tehdy biskupa probudila služka, jež o půlnoci mlela a zpívala si u toho. Biskup se rozplakal a pomyslil si: šťastný, kdo se vesele oddá jinému. Nato se otázal průvodce: „Waltře, slyšíš symfonii Maďarů, jak zní?“ – a přikázal služtičce zanést peníze.
Po Štěpánově smrti a svržení Petra Orseola, jejž Štěpán jmenoval svým nástupcem, následovala krutovláda Samuela Aby. Krutovládce dal během postu povraždit královskou radu kyji a násadami. Krátce nato, o Velikonocích, měl Gellért korunovat Samuela uherským králem. Světec to odmítl. Místo něj museli panovníka korunovat jiné biskupové. Gellért zatím vystoupil s bílou štólou na kazatelnu a kázal před plným chrámem (s tlumočníkem – mluvil latinsky). Vyčetl novému králi poskvrnění postu, načež mu předpověděl smrt do tří let. Na konci řeči byl připraven přijmout za svůj statečný čin mučednictví. Latiníci v králově doprovodu, chráníce biskupa, naznačovali tlumočníkovi, aby mlčel, a ten uposlechl. Gellért ho však přiměl mluvit. Vyvolal tím zlověstný rozruch.
Na tomto místě příběhu legendista vyzývá čtenáře, aby se neptal na Gellértovy fyzické zázraky. Ty může činit i člověk zavržený, kdežto Gellért byl dokonalý vírou a ctnostmi. Vracel slepým zrak v duchovním smyslu. Kromě toho předpověděl vzpouru i to, že při ní sám přijde o život: při jídle v refektáři prohlásil, že zítra bude hostem u Kristovy hostiny.
Ráno následujícího dne Gellért sloužil mši. Když dojel k Dunaji, shlukl se lid a kamenoval ho, sedícího na vozíku. Kameny ho míjely, zatím co prelát žehnal těm, kdož je házeli. Nakonec lid převrátil vůz, strhl biskupa na zem a chystal ho dále kamenovat. Tehdy Gellért – stejně jako sv. Šebastián poklekl – a zvolal: „Odpusť jim!“. Nato mu prokláli hruď kopím.
