Míchačka na beton
Povídka od:
Raymond Douglas Bradbury
Z knihy:
Ilustrovaný muž
Všichni Marťanští muži se radostně účastní invaze na Zemi. (Ettil odmítl. Když ho odvedli a za trest chtěli upálit v hořící naftě, nerad se připojil k ostatním.)
Očekávají velkou bitvu s Pozemšťany (a samozřejmě své velké vítězství), ale ti je k jejich překvapení přivítají přátelsky a s otevřenou náručí - jídlo, pití, dechovka, načančané blondýny jim nabízejí žvýkačky a zvou je do kina. Marťané jsou nadšení, jen Ettil je zděšen z toho, jak plytký je zdejší život a děsí se toho "neonového šílenství"; hluk z aut mu zní jako míchačka na beton...
Originální název:
Rok vydání originálu: 1949
The Concrete Mixer
Rok vydání originálu: 1949
„War is a bad thing, but peace can be a living horror.“
Marťané chystají invazi na planetu Zemi. Tam je ale oproti očekávání vítají s otevřenou náručí… Vtipné a přesto dost trefně popsané (lidé viděni očima Marťana Ettila). Bradbury v této povídce poskytl jiný pohled na lidi. Nejsou znázorněni jako válčící maniaci, přesto mi je jejich chování snad ještě nesympatičtější. Snad proto, že jejich životní styl má mnoho podobného s tím naším. Konzum, zábava, alkohol a zase konzum… „A year from now, how many Martians dead of cirrhosis of the liver, bad kidneys, high blood pressure, suicide?“ … Ettilovi vrtá hlavou, že se lidé vzdali bez boje. To by to nebyli lidé, aby za tím něco nevězelo. Tak tohle se Bradburymu fakt podařilo.
V povídce jsem kromě jiného nalezla témata jako globalizace, pohlcení svébytné kultury menšin a kulturní šok (vždyť se říká, že si připadáme jako Marťani:-)).