Mlha padá k ránu
Povídka od:
George R. R. Martin
Z knihy:
Nečekané variace, Píseň pro Lyu, Snové písně 1.
Příběh se odehrává na Planetě přízraků v hotýlku zvaném Zámek v oblacích. Právě sem přijíždí výzkumná výprava, která má zjistit, zda skutečně v mlze, která večer stoupá a ráno padá, existují nějaké přízraky. Majitel hotelu varuje vědce, že svým průzkumem planetu zničí. K ní totiž patří přízraky, tajemno a nezřetelné postavy v mlze. Proto sem přece jezdí všichni ti turisté, kteří touží po záhadném dobrodružství. Jakmile bude rozhodnuto, že přízraky jsou, nebo nejsou, tajemno zmizí a zůstane jen obyčejná planeta. Krásná se svou mlhou, ale obyčejná, jako tucty jiných. A lidé si budou muset najít jinou planetu záhad, tajemství a přízraků…
With Morning Comes Mistfall
Rok vydání originálu: 1973
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (6)
Přidat komentář
Osobně jsem velikým zastáncem poznání. Snažím se ke světu přistupovat z pohledu kritického racionalismu, podle toho pak také vypadají mé názory na víru, božstva, nadpřirozeno... Fundamentalismus v tomto mém přístupu však chybí. Ne vše je podle mne dobré poznat. Ač mne osobně například otázka smyslu života byla vždy ukradená a odpověď je podle mne celkem jasná, byl bych zklamán, kdyby byla odhalena, tím myslím prokazatelně odhalena a otázka by se vypařila. No nebyla by to strašná chyba? Tajemno je podnětem pro zvědavost, zvědavost je podnětem pro pokrok. Přijdeme-li o všechno tajemno, zničíme-li mystiku, zakrníme. To bude konec lidstva, tím jsem si jist. Přinejmenším lidstva takového, jaké známe. Děkuji omezenosti lidského chápání, nebo přinejmenším omezené rychlosti lidského chápání, za to, že se k takovému bodu ještě zdaleka, ale zdaleka neblížíme.
Je to možná pomalá a vcelku „nudná“ povídka bez akce, ale podle mne má velice silnou atmosféru, které si osobně velice cením, a střet dvou postojů ke gnózi také líčí velice pěkně. Ovšem i velice smutně, to je pravda. A svět bez tajemna se stává ruinou.
Teda... Čekal jsem mnohem víc :/ Myšlenky dobré, to jo... Ale prostě.. nudné.. dost nudné. :/ Za skvělý popis a atmosféru přidávám příběhu dvě hvězdy navrch, ale víc né no... Jakože s Druhým stupněm osamění se to nedá srovnat ani náhodou! :/
Pecka hned na začátku rozebírající myšlenku: "Pokud hledám důkaz o existenci něčeho a nenajdu to, znamená to automaticky jeho neexistenci?" Super!
Průměrná povídka o jedné tajemné planetě, která vlastně žádné tajemství nemá - 55 %
Tolik smutná a krásná povídka mě nádherně uvedla do celé knihy. Zajímavé téma i myšlenka, geniální zpracování a konec tak trochu, no...vždyť to mají být ty nejtesklivější povídky, které kdy Martin napsal.
Tak tahle povídka mě chytla za srdce. Moc hezké avšak smutné to bylo...