Na nábřeží ve Smyrně

Dnes je to turecký Izmir. V této kraťoučké a zdánlivě anonymní povídce/viz Odeon "Povídky"1974/ autor jako očitý svědek popisuje epizodu z let genocidy Arménů a Řeků,která se odehrávala na přístavním molu ve Smyrně let 1920-1922. Spisovatel se stal přímým svědkem hrůz a zvěrstev, které vedly k obětem nevinných lidí. Autor byl zřejmě na některé ze spojeneckých humanitních lodí, které kotvily v přístavu a pravděpodobně uprchlíky odvážely pryč z Turecka.
Nešťastná mocichtivost a snaha, obsadit co největší území Řeky po 1.světové válce po získání území dříve okupovaných Turky, přivodila tzv.maloasijskou tragédii a humanitní katastrofu. Turci nejenže nepodlehli válečnému tažení Řeků, ale naopak je porazili masakrovali a vytlačili ze země k moři. S vojáky prchali i civilisté Řekové i Arméni, kteří byli považování za zrádce a původce porážky Turecka v 1.světové válce. Na přístavním molu byli uprchlíci bez prostředků , umíraly tam hlavně děti.Ženy se nedaly přimět, aby se vzdaly svých mrtvých děcek.
Aktuální je srovnání se současnou migrací, která kulhá na všechny čtyry. hnirad@seznam.cz