Na úsvitu věků
Povídka od:
Arthur Charles Clarke
Z knihy:
Výprava na Zemi, Devět miliard božích jmen, Zpráva o třetí planetě
Tříčlenná posádka v průzkumném člunu objevuje na kraji galaxie další živou planetu a podrobuje ji zkoumání.
Encounter in the Dawn
Rok vydání originálu: 1953
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (5)
Přidat komentář
Taková miloučká analogie toho, jak se možná mohla odehrát naše vlastní historie.
Stvoření inteligence ne po danikenovsku, ale Clarkovsky v rukou lidstva při "vzdělávání" jiných tvorů - 80 %
Podle sci-fi naše civilizace vznikla nejrůznějšími způsoby a jedním z nejoblíbenější je, že nás v minulosti, kdy jsme byli víc opičáci než lidi, „nakoplo“ cosi mimozemského, či přímo inteligentní mimozemšťané a umožnili nám rozvinout se v civilizaci. V této povídce je to naopak a my jsme ti inteligentní a narážíme na civilizaci, která má ještě daleko k tomu, aby si tak mohla říkat.
„Maličký člun letěl daleko od domova a skoro sto světelných roků od mateřské lodi, zkoumal pár hvězd ztracených na okraji Mléčné dráhy … znenadání nalezl svou odměnu. Byla to planeta, ze které bolestně pocítili touhu po domovu, svět ve kterém bylo všechno důvěrně známé … a přitom celou dobu přicházely z domova zprávy horší a horší …“
… a pak … „sedm dní po přistání byli připraveni“.
Sedm dní stačí! A taky, stále trvá, že ani dnes stále nemůžeme vyvrátit, že takhle nějak by to mohlo být …
„Řeka za jeho zády se měkce vinula úrodnou rovinou, na níž, za víc než tisíc století … vybudují ohromné město a nazvou ho Babylon.“