Zpráva o třetí planetě

24.10.2024

Přečteno znovu po mnoha mnoha letech. Některé povídky jsou docela pesimistické, jedna "hororová" mi dnes přijde dost prostoduchá, ale pořád je to špička mezi sci-fi povídkami. Věřte mi, mám s čím srovnávat. Navíc i s odstupem času se povídkám nedá nic podstatného vytknout, technické a vědecké rozdíly mezi rokem vzniku povídek a současností jsou zanedbatelné. A. C. Clarke je prostě kvalita napříč časem. Jak kruté srovnání se současnou sci-fi tvorbou :(.

01.08.2024

Rok 1982 – Argentina obsadila Falklandy a Británie si je vzala zpět. Romy Schneider a Grace Kelly zemřely, a narodil se Petr Čech, budoucí fotbalový brankář. Nic z toho jsem nevnímal. Bylo mi krásných sedmnáct a díky A. C. Clarkovi jsem cestoval v kosmické lodi vstříc tajemství nekonečného vesmíru a nad mojí hlavou se rodily a zanikaly galaxie. Domů jsem se vracel jenom najíst a vyspat!

Čteno kdysi v době dospívání, ty ohromné kosmické prostory a časy měly formativní vliv. Papír, písmo a barva svědčily o době toho možná největšího šlendriánu v českém knihtisku, ale to jsem tehdy tak nevnímal.

05.04.2024

Zpráva o třetí planetě velikána sci-fi Arthura C. Clarka obsahuje jednadvacet povídek, včetně takových pecek jako jsou Hugem oceněná "Hvězda", vesmírná honička s názvem "Střílejte veverky", nebo veleslavné jupiterovské "Setkání s medúzou", které získalo jak cenu Hugo tak Nebula Award. Já osobně bych k těm skvostům přidal ještě měsíční odyseu "Maelström II" a hororově hravou "... a ozve se Frankenstein". Vědecky erudovanému Clarkovi slouží vesmír jako jeviště, na němž rozehrává své dramatické příběhy s noblesou, lehkostí a precizností, jež by mu mohli závidět všichni, kdo se v žánru sci-fi pohybují. Když si pak odskočí na rodnou Zemi (Devět miliard božích jmen, Kterak se Hercules Keating v orchidej proměnil, Božský pokrm, Kruté nebe), znamená to jenom to, že se od exotických scenérií Měsíce, Venuše, Jupiteru nebo hlubokého vesmíru plného hvězd přesune do méně fantaskního prostředí, aniž by přitom ztratil cokoli ze svého zaujetí a soustředění na dokonale vyfabulovaný problém. Přestože jsou povídky v této sbírce už notně vousaté (vždyť například již zmiňované „Střílejte veverky“ jsou z roku 1949), nic neztratily na své působivosti a stejně jako v době svého vydání dovedou i dnes ohromit a překvapit.

31.01.2024

Po přečtení Třetí a Poslední odysey jsem si myslela, že s autorem končím. Povídky se mi ale zase líbily. Ve svém žánru (= povídka) to nebylo špatné, i když je vidět, že coby sci-fi už velká část hodně zestárla. Přesto mi skoro přijde, že Clarkovi kratší útvar, kde může jen stručně vykreslit svůj nápad a tolik nezáleží na postavách, sedí lépe než novela či román. Povídky jsou dobře napsané, bez zbytečné omáčky. A aspoň u poloviny se mi líbil nápad nebo pointa, což je u mě na sbírku povídek nadprůměrný výsledek.

13.12.2023

Jedna z prvních knih v mé knihovně. Pravděpodobně jsem ji dostal někdy na konci 80 let, když mi bylo cca 10-12 let. Vzpomínám si, že v té době mi nesedla, moc jsem ji nerozuměl a úplně jsem na děj povídek zapomněl (akorát setkání s medúzou mi něco říkalo). Nyní jsem si ji přečetl znovu a je mi jasné proč jsem ji jako dítě nerozuměl. Polovina povídek je nadprůměrných, ale je tam i několik, z dnešního pohledu, velmi slabých.

19.11.2023

Povídky byly zpestřením četby daly se moc dobře číst

25.10.2023

Na to, že tenhle žánr není můj šálek kávy, tak některé povídky nebyly nejhorší.

07.11.2022

Náměty mnoha povídek dnes již nepůsobí příliš originálně, navíc text často značně zastaral. Některé technické vychytávky působí v dnešní době takřka směšně. Pointy části povídek vyzní dost banálně. Nejzajímavější je asi povídka poslední, Setkání s medúzou. Ta je přeci jen rozsahem i kreativním popisem podivných tvorů nejpoutavější a zároveň je i napínavá a atmosférická. Mnohé další povídky jsou příliš krátké a jde tak o jednoduché hříčky hodné spíše do nedělní přílohy Práva nebo Mladé fronty.

12.09.2022

Ještě jsem nepotkal sbírku povídek, o které by se dalo jednoznačně říct, že byla super nebo naopak celá špatná. Vždycky se mezi super povídkami najde něco slabého nebo mezi špatnými nějaká, která tak špatná není. A to je případ i této knížky, proto není hodnocení na plno, ikdyž se tam na 5 hvězd najde opravdu hodně kousků. Ale třeba poslední povídka je nejen slabá, ale ještě ke všemu dlouhá a nudná, což úplně pokazí celkový dojem z knihy.

Ale těch kladů je mnohem víc. U Clarca mě nepřestává fascinovat, kolik toho musel nastudovat a často i propočítat, aby mohl popvídku/knihu napsat a k tomu ještě, že ho ten nápad vůbec napadl. To je případ třeba povídky, kde si to kosmonaut jen tak ve skafandru hasí kolem Měsíce. Tohle se prostě musí ocenit, rozhodně to mám radši, než když tam autor jen tak frkne hvězdnou bránu a jen tak zmíní červí díru, o které stejně nic neví.
Pak prostě nezapomenu na povídky, které se zaobírají otázkou, co je to vlastně život, co je vědomí a že by si nabubřelé lidstvo prostě nemělo myslet, že jediná možná forma života je ta naše. Takže proč by telefonní síť nemohla mít vědomí, když má v sobě víc přepínačů než lidský mozek, proč by život nemohl vzniknout ve Slunci nebo naopak na "opuštěné" planetě mezi galaxiemi (pochopilo by vědomí na bázi supravodivosti vůbec naši existenci?).

Je to taková scifka staré školy a určitě stojí za přečtení.

11.10.2021

Fanúšikom A.C. Clarka som vďaka jeho Vesmírney odysei a Koncu dětství. Skúsil som aj poviedková tvorbu a aj keď to nebolo zlé, väčšina bol iba šedý priemer a niektoré ma vyslovene nudili. Aj preto, že Najdlhšia viac než 40 stranová poviedka mi sadla absolútne najmenej a bola príliš uťahaná a nezaujímavá. Mám pocit, že posledných asi 100 strán sa mi čítalo najhoršie a tie najslabšie poviedky sú v poslednej zhruba tretine knihy - dovtedy sa to celkom dalo. Začiatok super a pár poviedok mi utkvelo v hlave... Celkovo ale skôr rozpačitý dojem..

18.08.2021

Dobrá kniha s rozmanitým výběrem povídek. Clarke v nich dokazuje své spisovatelské mistrovství.

07.02.2021

Série příjemných povídek.. jejichž některé pointy často autor odkrývá i doslova posledním slovem příběhu. Po delší scifi pauze příjemný návrat k mistrovi žánru. Děkuji, sire, za krásné výlety do světa Vaší fantazie :)

19.10.2020

Mé pvní setkání s A. C. Clarkem. Sbírku jsem našel v polorozpadlém stavu v knihovničce v práci. A protože mám rád sci-fi, nepohrdnul jsem. Od Clarka jsem nic nečetl, ačkoliv ho mám zařazeného jako kapacitu. Ale prostě je to takový ten autor, který se mi doposud vyhýbal. Čekal jsem nějaké hardcore sci-fárny a la S. Lem. A ona je to sbírka velice čtivých, až jednoduchoučkých povídek na dobrou noc. Což nijak nesnižuje hodnotu, jen mě to překvapilo. Taktéž mě překvapila i pestrost, čemuž Clark nasazuje korunu s povídkou Adela Has Not Had Her Supper Yet. Pardon, je to vlastně: Kterak se Hercules Keating v orchidej proměnil :-) Baron - zahradník Rupert von Kratzmar by mohl svému kolegovi pěstiteli jen gratulovat. Povedená sbírka se slabšími i silnějšími kousky. Jako celek pobavilo, ale asi mám jiné favority...

02.10.2020

Z těch všech Clarkových povídkových sbírek je tato rozhodně nejkvalitnější a je obsahově ve smyslu titulů povídek totožná se sbírkou Devět miliard božích jmen. Nebudu vypisovat všechny co se mi líbily, protože jich byla naprostá většina, jen vyzvednu samu titulní, Cestu tmou. Stěnu z Temnoty a Záznam. Pro fanouška sci-fi nutnost - 90 %

25.05.2020

,,Jediným způsobem, jak zjistit meze možného, je odvážit se alespoň malý kousek za hranice nemožného.“ (Arthur Charles Clarke)

O vizích A. C. Clarka se říká, že jsou natolik přesné, že by se daly považovat za návod pro evoluci :-). V podstatě s tím souhlasím, teda až na Clarkův občasný přílišný optimismus směrem k technickému pokroku (u něj pochopitelný, vzhledem k době, kdy své povídky a romány psal), protože ten pomyslný vztyčený prst s varováním, si s každou pointou jednotlivých příběhů klademe spíš sami, posunuti v čase dál, a tedy pod zorným úhlem současných znalostí a zkušeností. Technickou stránku vůbec hodnotit nebudu, je jasné, že dnes to je skoro, jako byste četli Verna :-), protože, o ní vlastně vůbec nejde. To důležité, skryté v povídkách, jsou totiž myšlenky /možná by se dalo říct, často i pravdy/ o nás, lidech a směřování naší civilizace, které mě baví hledat, a které spolu s neopakovatelnou atmosférou a geniálními pointami dělají Clarkovu sci-fi literaturu pro mě zajímavou a přitažlivou …

PS: … nezapomeňte, že na začátku každého poznání většinou stojí nějaká otázka … :-)

„Mihotej se maličko,
ať vím, co jsi, hvězdičko.“
...
„No dobře, on věděl, co to hvězdy jsou. Ten kdo … otázku položil, musel být dost pitomý. Ale, co se myslí tím mihotáním?“
/kdybych na tebe zapomněl, země …/

PS2: postřehy k jednotlivým povídkám v sekci povídky.

17.02.2020

Ač se jedná o jednoho z mých nejoblíbenějších autorů, překvapilo mě, že se tu objevily i povídky, které mě příliš nenadchly.

Podrobněji u jednotlivých povídek.

03.02.2020

Je to první Clarkovo dílo, ke kterému jsem se dostal v době socialismu za uspořených 30,- Kčs. Dodnes mám knihu uschovanou na čestném místě v knihovně.
Hned první dvě - "Hvězda" a "Děvět miliard božích jmen" jsou úžasné.

15.01.2020

Široký průřez povídkovou tvorbou klasika Clarka. Povídky psal v letech 1949-1971 a ne všechny jsou s vesmírnou tematikou. Povedený výběr. 75%, 15. 1. 2020.