Nájemné meče
Povídka od:
Michaela Merglová
Z knihy:
Ve stínu magie
Žoldáci Darín a Sigrída hledají úkryt před zombíky v opuštěné vesnici.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (10)
Přidat komentář
Docela dobrá povídka. Nemrtví, elfové, žoldáci, bohové a magie. Co se skrývá v opuštěné vesnici a co trápí žoldákovo svědomí?...
Hned první povídka mne nadchla. Mám rád fantasy všeho druhu a když je ta správná nálada, tento druh fantasy je mi opravdu blízký. Elfové, kouzla a nájemní zabijáci... Uměl bych si představit, přečíst takto celou knihu ;)
První povídka. Hmm… hrozně mě vždy zajímá to úvodní psaní od samotných autorů. Z čisté zvědavosti autora, který se snaží psát, soutěžit, ale neúspěšně. Protože je mu vyčítáno zbytečně dlouhé popisy a při akčních scénách by měl ubrat a psát krátké a úderné věty. Nejspíš se to autorka naučila na tom kurzu psaní. Konečně jsem pochopila, co tím chtěli porotci literárních soutěží říct. Ale… asi to není můj šálek čaje. Na celou stránku mít úsečné jednoslovné věty nedávám. Příběh byl takový průměr, žoldnéři, trauma z války, zoombie a trochu poučení i mírné překvapení na konci. Souhlasím s Tervou, jídlo žádné, ale třeba se i chlast považuje za potravu :D Jinak mám raději příběh, kde si můžu přečíst, co se děje dotyčnému v hlavě, což mi tu hodně chybělo. Vzpomínka s dítětem mi nepřišla v tomto podání nijak traumatizující, ale třeba ani být neměla.
Venku
chodí mrtvoly.
Myslím, že nic horšího
neuvidíme
ani s kocovinou.
Darín. Strašné jméno pro hlavního hrdinu. A Sigrída pro ženu? Mám spíš pocit, že obráceně by jim ta jména sedla lépe....inu, bylo nebylo. Příběh je divný, táhne se jako mlha, je pln podivných žvatlavých dialogů, štěků a nezbytné fantasy cesty – tam a zpět. Těžce se mi to četlo, s hlavními hrdiny jsem se neztotožnil a tudíž mi bylo jedno, jak to s nimi vůbec dopadne.
Malá ochutnávka:
Běžel, mlha se mu ovíjela kolem kotníků, chňapala po rukou, sápala se mu po krku. Slizká a mokrá jako dotyk mrtvého zrzka. Už byla všude kolem něj, neviděl na krok.
Ani si neuvědomil, kdy začal křičet, ale najednou mu došlo, že řve hrůzou z plných plic.
Trošku jsem byl zmaten v jedné fázi, kdy nejdříve tvrdí, že už nemají jídlo, ale v další části příběhu zase tvrdí, že den dva, než dojde jídlo....jaké, když už žádné neměli? I tak je povídka trochu delší, než by jí slušelo a trochu to odvádělo pozornost od příběhu. Naopak jsem přivítal celkem povedenou pointu ohledně Sigrídy. Ale mám rád elfy se špičatými ušisky, tak určitě chápete, že jsem dal jen tři hvězdy.
Citát: Hned po boji pochcat strom. Pořád stejnej, co?
Zajímavě napsaná povídka, postavy mají každá nějakou svou minulost, která se nakonec protne, nechybí nějaký ten dějový zvrat, takže bych měl být potěšený. Ale k plnému počtu hodnocení mi tam chybělo ono pověstné něco. Každopádně na úvod antologie dobré počtení.
Nejsem fanoušek fantasy typu elfové atd. Ale tohle byla pecka. Naprosto mě pohltila skoro až hororová atmosféra. Při mojí představivosti, to na mě působilo perfektně. Cítil jsem pach krve, žár ohně i vůni lesa. Z tohoto světa bych klidně uvítal nějakou temnou fantasy jako román.
První povídka od Michaely Merglové, co jsem četl a příjemně mě překvapila. Barvitě popsané bojové scény jsem si přečetl hned dvakrát. Nechybí ani vtip a černý humor.
Čtivé, jedna z nejlepších povídek antologie.