• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Brzy vyjde

Planetární rachot - Michaela Merglová

RUTINNÍ PŘEPRAVA VĚZŇŮ SE PROMĚNÍ V KRVAVÝ BOJ O PŘEŽITÍ… detail knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Michaela Merglová

Krev, monstra a cukroví

„Mám takový pocit, že si z této sbírky za chvíli budu pamatovat jen rozmazanou akční šmouhu, která byla v některých momentech na sílu s cílem šokovat a jednomu to pořádně nandat. Ale na pár háčků jsem se přece jen chytila. Míša Merglová a Vilma Kadlečková tyhle sáně rozhodně táhnou. A potěšila i Marie Domská, Zuzka Hartmanová, maestro Kotouč a Koubek.“... celý text
— barbora.alex

---

Píseň války

„Pokud jsem u předchozího dílu psal, že byl dospělejší, tak u završení série to platí dvojnásob. Navíc tento díl výrazně potemněl. Postavy jsou mnohem více konfrontovány s pocity křivdy, bezpráví, nespravedlnosti a vinou za rozhodnutí z předchozích knih. Škádlení barda s horalem ustoupilo filozofování nad vlastními volbami a budoucností – což překvapivě není výtka. Dialogy jsou opět mistrně zpracované a nutí k zamyšlení i čtenáře. Opravdu žasnu, jak autorka dokázala propojit všechny tři knihy do jednotného celku, kde se uzavřela každá, i ta nejmenší vedlejší linka. Zhruba od poloviny knihy jsem četl (poslouchal) doslova jedním dechem a prožíval emoční horskou dráhu spolu s hrdiny. S blížícím se koncem mě naplňovala jednak zvědavost, jak všechno dopadne, a také obava, že tím skončí tak výjimečný příběh. Po dočtení ve mně zůstalo trochu prázdno – jednak proto, že konec dopadl trochu jinak, než jsem si představoval (zejména bardův a Modrycův), a také proto, že se mi nechtělo opouštět svět Delavy, Tunde, Elmianu a dalších. Nejsem si jistý, jestli v brzké době narazím na podobně výjimečnou sérii...“... celý text
— InstinktCZ

---

Píseň severu

„Oproti prvnímu dílu se přešlo trochu na vážnější notu, a myslím, že to docela knize prospělo. Postavy "dospívají" a příběhově je to znát. Nicméně Minangar naštěstí neztratil nic ze svého ostrovtipu a Cuchenan je prostě pořád ten stejný "Cu" :). Kniha má opět vynikající dialogy, nenudí, postavy působí reálně a chovají se logicky (což není samozřejmost). Napsat, že konec skončil otevřeně by poslední strany asi uplně nevystihlo, tak moc velké překvapení to bylo.“... celý text
— InstinktCZ

---

---

Prázdnota

„Příběh se dotýká takových témat, jako je obchod s lidmi, přistěhovalectví, korupce státních úředníků a policie. Hodně připomíná filmy, jako jsou Špína Londýna nebo Východní přísliby. Není to veselé čtení a fantastické prvky zde zastupuje pouze schopnost hlavní hrdinky. Pokud tedy někdo čeká další Prokletou věž, jen v jiných kulisách, bude asi trošku překvapený. Tady jde o komplikovanou vztahovku říznutou silnou dávkou deprese a kapkou detektivního pátrání. Zároveň je to příběh o tom, že cesta do pekla bývá často dlážděna dobrými úmysly. Poměrně dost dlouho trvá, než se čtenář dostane do děje. Popis neutěšeného města plného špíny a ilegálních přistěhovalců z celého světa protkaný výčtem Rebečiných zmatených vzpomínek na její začátky v Metropoli zabral autorce prvních zhruba šedesát stran, ale do děje zrovna nevtáhne. Ovšem ve chvíli, kdy vstoupí do hrdinčina života výše zmíněná záhada, příběh začne nabírat na obrátkách a ve svých nejsilnějších okamžicích připomíná ty nejdrsnější kriminálky. Prázdnota možná neoplývá originálně pojatým světem či inovativní zápletkou, ale Michaela Merglová zajímavě zpracovala bolestivá témata dnešní doby a vytvořila postavy, které nešustí papírem. Jestli je to hodně, nebo málo, to už se musí každý čtenář rozhodnout sám.“... celý text
— jan8470

---

Píseň války

„Píseň války je nebývale dospělá hrdinská fantasy, v níž čtenář prožije epické bitvy a napínavé chvíle, ale zároveň je to příběh o přátelství, hledání svého místa ve světě a o tom, jak je potřeba čelit důsledkům svých předchozích činů. Merglová své hrdiny nešetří a nedá jim nic zadarmo. Ty tam jsou slovní přestřelky mezi bardem a drakobijcem z Písně oceli. Tohle je prostě jiný příběh a ne každému se to musí líbit. Ať už pro vás bude Píseň války příliš temná, nebo ne, oceníte autorčin vypravěčský um a schopnost skvěle propojit všechny tři knihy. Nezapomněla ukončit ani jedinou dějovou linii, všechno, co s hrdiny prožijete, je logickým vyústěním předchozích příběhů, a i když možná budete nad osudy oblíbených hrdinů plakat, nakonec si řeknete, že to přesně takhle mělo být. Navíc před dívkou, která – jak sama přiznává – neumí střílet z luku a mečem by si usekla nejspíš nohu, musí člověk při popisu bitev, bojů muže proti muži a válečné vřavy prostě smeknout. Tady je vidět, že ani v tomto směru Merglová v žádném případě přípravu nezanedbala. Sečteno a podtrženo, díky Písni války se Delavská trilogie může zařadit k tomu nejlepšímu, co bylo u nás v žánru hrdinské fantasy napsáno. A to není málo.“... celý text
— jan8470