O založení Pernštejna
Povídka od:
Eva Kilianová
Z knihy:
Král moravských vodníků, Čertova tanečnice
Kdysi dávno žil na samotě uhlíř, jmenoval se Vojtěch.
V lesích pálil v milířích dřevěné uhlí, vozil je na trhy a do města a z toho měl živobytí.
Náhle se v jeho chalupě začaly dít podivné věci. Několikrát se vrátil navečír z lesa domů a našel v chalupě vše převrácené - stolice překocené, hrnce rozházené, jako by tu řádila banda loupežníků.
Vojtěch zjistil, že ho navštěvuje nějaká černá a rohatá obluda a pomyslel si, že udeřila jeho poslední hodinka. Nakonec se ukázalo, že jde o divokého zubra, Vojtěch měl filipa i sílu a kupodivu divokého zubra zkrotil a vedl ho do Brna. Dovedl ho až na Špilberk, až do knížecí komnaty. Bázlivější si zakrývali obličej rukou, kníže se ale z toho šoku brzy vzpamatoval a Vojtěch mu povídá, že ho chytil v knížecím lese, tak mu ho vede.
"Tys ho chytl, dělej si s ním co chceš," řekl mu kníže.
Jak to Vojtěch slyšel, tak si dal podat širokou sekyru, rozmáchl se a uťal zubrovi hlavu.
Kníže byl z toho úderu puf a navrhoval Vojtěchovi odměnu. Ten si pouze přál svobodně pálit v lese uhlí. Knížeti se to zdálo málo, tak ho předně povýšil na rytíře a ještě mu nechal vyhotovit erb a peněz, že začal stavět kamenný hrad. Trvalo to, moc nádeníků se na stavbě vystřídalo, ale výsledek stojí za to.
Kdo nevěří, ten může kdykoli navštívit hmatatelný Pernštejn.
Pernštejn patří stále mezi architektonické skvosty Moravy. Kdo by to byl řekl, že na začátku se to odehrálo právě takhle. No ale každá stavba musí mít svou historii, a Perštejn v tomhle nemůže být výjimkou.