Paměť
Povídka od:
Rostislav Sarvaš
Z knihy:
Úsměv na dlažbě
Pan Kichot přijde za člověkem, hypnotizérem, aby mu vymazal paměť, a vyhnal z ní osobu jménem Zuzana Volná.
Láska je nemoc a já chci být zdravý, říká doktorovi a ten ho za sedm minut probudí a zeptá se ho, zda zná Zuzanu Volnou. A pan Kichot se zeptá, kdo to má být? Doktor zalže, že jeho známá a pan Kichot řekne, že ach tak. A proč jste u mě? Potřeboval jsem vaši pomoc. Ano, řekne doktor, byl jste příliš unavený.
Pan Kichot sedí v rychlíku, jede zpátky do Prahy, po měsíci co nebyl v Praze, tak je zvědavý, jak na něho jeho rodné město zapůsobí. Usedne do své oblíbené kavárny, objedná si vinný střik a pohrouží se do denního tisku.
Přisedne si k němu slečna Volná. Pan Kichot ji nepoznává. Slečna Volná si myslí, že si z ní dělá legraci.
Pan Kichot odešel z kavárny, skočil do netrpělivě zvonící tramvaje a v duchu si nadává, že změnil zaměstnání. Proč? V knihovně byl přece pánem svého času, a u těch počítačů aby se člověk bál, že mu vyhubují za pozdní příchod. A šéf se pokaždé tváří, jako by byl z jiné planety...
Tramvaj sebou prudce trhla, pan Kichot vylétl ze svého místa a srazil se s černovlasou dívkou. Nedopatřením jí vyrazil z ruky kabelku, ve které se právě přehrabovala. Jednalo se o slečnu Volnou. Ona se diví, že ji nezná a on, že ji zná, viděli se před chvilkou v kavárně a rychle vystupuje z tramvaje.
Pan Kichot sedí u svého počítače, zpracovává obvyklé databáze.
Přemýšlí o slečně Volné. O náhodných setkáních s ní. A napadlo ho, zda i náhoda má svou paměť.
Zajde do knihovny, kde potká známého, který se ho ptá na Zuzanku. Pan Kichot nechápe. Tak dva roky spolu bydlíte v jednom bytě, to člověka přece poznamená.
Pan Kichot odejde z knihovny.
Doma v kuchyňce papká.
Zvonek drnčí.
Slečna Volná přichází. Pan Kichot je zaskočený tím, co mu slečna Volná povídá. Je z toho všeho vyčerpán a prosí slečnu Volnou aby odešla.
Slečna Volná se v jeho myšlenkách opět usazuje. Rtěnkou mu napsala na zrcadlo, že ho miluje, aby jí odpustil a na lístek, že mu vrací klíče.
Pan Kichot sedí ve své oblíbené kavárně, popíjí vinný střik a čeká na slečnu Zuzanu. Už měsíc se s ní sbližuje. Měl v kavárně už být, ale nebyla. Tak jí zatelefonoval. přišla za další hodinu, aby mu řekla, že spolu nemohou žít, protože je na něm až příliš závislá. A řekla mu, že se bavila se známým, který ji doporučil hypnotizéra, díky jehož pomoci na něho zapomene.
Ona mu navrhuje totéž, a pan Kichot se dušuje, že by něco takového nikdy neabsolvoval.
Vlak se pomalu rozjížděl. Pan Kichot se radoval, že opouští Prahu a nahradí ji moudře prostou přírodou.
Do kupé vstoupila černovláska s objemným zavazadlem. "Taky jedete na dovolenou?" osmělila se dívka. Zjistili, že jedou oba na jih Francie.
Technicky podle mě dobře napsaná povídka, co se týče výmazu paměti, dobrý nápad, fantaskní, co se týče vykreslení postavy ženy - pro mě - nejslabší ze všeho.