Paměť

Povídka od: Rostislav Sarvaš
Z knihy: Úsměv na dlažbě


Pan Kichot přijde za člověkem, hypnotizérem, aby mu vymazal paměť, a vyhnal z ní osobu jménem Zuzana Volná.
Láska je nemoc a já chci být zdravý, říká doktorovi a ten ho za sedm minut probudí a zeptá se ho, zda zná Zuzanu Volnou. A pan Kichot se zeptá, kdo to má být? Doktor zalže, že jeho známá a pan Kichot řekne, že ach tak. A proč jste u mě? Potřeboval jsem vaši pomoc. Ano, řekne doktor, byl jste příliš unavený.

Pan Kichot sedí v rychlíku, jede zpátky do Prahy, po měsíci co nebyl v Praze, tak je zvědavý, jak na něho jeho rodné město zapůsobí. Usedne do své oblíbené kavárny, objedná si vinný střik a pohrouží se do denního tisku.
Přisedne si k němu slečna Volná. Pan Kichot ji nepoznává. Slečna Volná si myslí, že si z ní dělá legraci.

Pan Kichot odešel z kavárny, skočil do netrpělivě zvonící tramvaje a v duchu si nadává, že změnil zaměstnání. Proč? V knihovně byl přece pánem svého času, a u těch počítačů aby se člověk bál, že mu vyhubují za pozdní příchod. A šéf se pokaždé tváří, jako by byl z jiné planety...
Tramvaj sebou prudce trhla, pan Kichot vylétl ze svého místa a srazil se s černovlasou dívkou. Nedopatřením jí vyrazil z ruky kabelku, ve které se právě přehrabovala. Jednalo se o slečnu Volnou. Ona se diví, že ji nezná a on, že ji zná, viděli se před chvilkou v kavárně a rychle vystupuje z tramvaje.

Pan Kichot sedí u svého počítače, zpracovává obvyklé databáze.
Přemýšlí o slečně Volné. O náhodných setkáních s ní. A napadlo ho, zda i náhoda má svou paměť.
Zajde do knihovny, kde potká známého, který se ho ptá na Zuzanku. Pan Kichot nechápe. Tak dva roky spolu bydlíte v jednom bytě, to člověka přece poznamená.
Pan Kichot odejde z knihovny.

Doma v kuchyňce papká.
Zvonek drnčí.
Slečna Volná přichází. Pan Kichot je zaskočený tím, co mu slečna Volná povídá. Je z toho všeho vyčerpán a prosí slečnu Volnou aby odešla.

Slečna Volná se v jeho myšlenkách opět usazuje. Rtěnkou mu napsala na zrcadlo, že ho miluje, aby jí odpustil a na lístek, že mu vrací klíče.

Pan Kichot sedí ve své oblíbené kavárně, popíjí vinný střik a čeká na slečnu Zuzanu. Už měsíc se s ní sbližuje. Měl v kavárně už být, ale nebyla. Tak jí zatelefonoval. přišla za další hodinu, aby mu řekla, že spolu nemohou žít, protože je na něm až příliš závislá. A řekla mu, že se bavila se známým, který ji doporučil hypnotizéra, díky jehož pomoci na něho zapomene.
Ona mu navrhuje totéž, a pan Kichot se dušuje, že by něco takového nikdy neabsolvoval.

Vlak se pomalu rozjížděl. Pan Kichot se radoval, že opouští Prahu a nahradí ji moudře prostou přírodou.
Do kupé vstoupila černovláska s objemným zavazadlem. "Taky jedete na dovolenou?" osmělila se dívka. Zjistili, že jedou oba na jih Francie.

Rok vydání originálu: 1994

Povídka vyšla v knize:

Komentáře (1)

Přidat komentář

WEIL
12.12.2011 2 z 5

Technicky podle mě dobře napsaná povídka, co se týče výmazu paměti, dobrý nápad, fantaskní, co se týče vykreslení postavy ženy - pro mě - nejslabší ze všeho.