Po Velké bouři
Povídka od:
Jan Kotouč
Z knihy:
Ve stínu apokalypsy, Hrdinové českých zemí
V roce 1848 postihne svět kosmická katastrofa zvaná Velká bouře, která vymaže část pevniny a zatopí oceánem některé státy v Evropě a severní Africe. Český obrozenec Richard Mělnický, majitel textilek v severních Čechách, musí zjistit, co se stalo, proč se Praha ani Vídeň nehlásí, a zajistit obranu lidí, kteří si ho zvolili za vůdce.
Komentáře (8)
Přidat komentář
Tohle mě bavilo. Odehrává se to krátce po velké bouři, takže dostaneme ochutnávku toho jak na to lidé reagovali a jak začal boj o naplnění mocenského vakua. Jsem rád, že mám přečtenou celou sérii, bylo pro mě velice zajímavé sledovat budoucího česko-slovenského krále kdy byl v podstatě "nikdo" s vědomím znalosti událostí 100 let v budoucnosti :) Velice mě potěšila poznámka, že tato povídka bude pokračovat v románu, který se odehrává po velké bouři (mám dokonce pocit, že by to měla být trilogie) :)
Po Velké bouři se historie odehrála jinak, než ji známe. Katastrofa, která postihla svět, je tu jen na okraji, ale víme, že kvůli ní se všechno mění. V revolučním roce 1848 je náhle bezvládí a Češi na severu země stejně jako ostatní čelí loupeživým výpadům vojáků, kteří plní rozkazy nového regenta a rekvírují obilí a potraviny. Formování vojenské jednotky a její první boj je hlavním obsahem povídky, v níž je sympaticky akcentováno národní obrození. Líbilo se mi použití onikání. Leč zase to vidím jako nějakou část většího celku.
"Richard Mělnický zvedl hlavu od rozečteného posledního vydání Pražského posla a zvedl hlavu. Na stropě se třepotaly svíčky na lustru."
Tohle je druhá a třetí věta povídky. Proč si proboha autor nepřečte to co napsal? Mělnický dvakrát zvedl hlavu? Třepotají se svíčky nebo plameny?
I když jsem se na začátku zhrozil a překlepů přibývalo, už to nebylo tak hrozné. Nakonec byla povídka docela čtivá.
Tohle se mi líbilo, ale ani nevím proč. Obvyklá klišé, kdy po pádu vůdce převezme vládu největší zmrd v okolí. Do vedení odboje se dostane člověk který nic vést nechce a největším hrdinou se stane vyvrhel nad kterým už všichni zlomili hůl. Ta apokalypsa je tady jen vedlejší a je jen důvodem proč se historické události udály jinak než se udát měly. Na druhou stranu nějak cítím, že je to vytržené z něčeho většího a i když to funguje samo o sobě prostě to není kompletní. Nejsem ani velkým fanouškem tohoto období, ale vypadá to, že od Kotouče ještě něco zkusím.
S autorem mám bohaté a dobré zkušenosti. I tentokrát jsem se utvrdil v tom, že jeho díla nikdy nezklamou.
Sympatičtí hrdinové, nepřítel, který nesmí zvítězit, schopní versus ti neschopní, bezradnost versus rozhodnost.
Nic nového, nicméně autor opět přesvědčil, že je schopný z uvedených ingrediencí uvařit počin, který chytne za srdce.
Válku nevyhrává ten,
kdo má čistší uniformu,
válku vyhrává ten,
kdo zabije svého nepřítele.
Tak zatím nejhorší povídka v této antologii. Mě osobně irituje prostředí, ve kterém se děj odehrává. Vzhledem k tomu, že se jedná o minulost, není tu možnost uvěřit nějaké apokalypse. Vím, že pan spisovatel Kotouč si jede svou sérii České země, ale tohle postapo se mi prostě nelíbí.
Malá ochutnávka:
Podle rakouské polní příručky dobrý voják vystřelí s augustínky dvakrát za minutu, ti největší mistři třikrát. Nabíjí se dlouho. Brunswick má mnohem jednodušší nabíjení. Chcete vědět, co dělá dobrého vojáka? Schopnost z téhle flinty vystřelit čtyřikrát za minutu za jakéhokoliv počasí.
Celkově je příběh nudný,není napínavý a děj se celkem nerozhodně vleče a vleče, až jsem si říkal, zda to vůbec dočtu. Prostě mě příběh Richarda Mělnického vůbec neoslovil. Proto také jen jedna hvězda. Věřte mi páni a dámy, já se snažil. Malou náplastí tak může být fakt, že jsem vybral čtyři citáty a vystřelil jsem je panu Kotouči do terče na jeho profilu.
Citát: Hladovým poddaným se snadno vládne.
Povídka patří do Kotoučovy série České země, která popisuje alternativní historii, kdy R-U zaniklo vlivem kosmické katastrofy. Hlavní hrdinové obrozenec Mělnický i hajný Dalibor Šár jsou celkem sympatičtí, nechybí ani vojenské scény. Jedna z nejlepších povídek sbírky.
Čtivé za 4 hvězdy.