Polštář z kamení
Povídka od:
Haruki Murakami
Z knihy:
První osoba jednotného čísla
Muž vzpomíná na jednu příhodu z mládí, kdy mu bylo 20 a strávil jednu noc s o pět let starší známou. Od té doby mu tato ženy zmizela z života.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
Z počátku zvláštně pojatá povídka, kde mě zaujalo, jak je napsaná. A teď nemyslím jenom to jak krásně. Už jsem za tu chvilku autora prokoukla. On jinak než krásně neumí.
("Většina její tvorby se týkala lásky mezi mužem a ženou, a pak ještě lidské smrti. Jako by tím chtěla naznačit, že jde o záležitost, které se rezolutně vzpírají tomu, aby je od sebe někdo separoval a dělil.")
Ale zaujalo mě, jak si vyprávěč pamatuje určité detaily, ale ty druhé, které se na první pohled třeba jiným zdají důležité, si prostě nepamatuje. A do toho způsob takového zvláštního opakovaného vyprávění. Jak se vlastně i my všichni ostatní točíme v kruzích svých vlastních vyprávění. A možná jenom proto, abychom to slyšeli znovu a mohli znovu najít něco horšího než tam bylo předtím...
"Co o ní vím?"
... jde tu o záležitosti, které se rezolutně vzpírají
... pochopení, uchopení, vysvětlení
... snad jen básně tonka napoví
... stejně to bylo zvláštní!
"Proč se mi musí vracet právě tahle myšlenka?"
Moc pěkně se čte, je i zajímavé, ale konec tak nějak vyšumí. 70% a 4*, 25. 7. 2024.