Poslední příčka žebříku / Posledná priečka na rebríku
Povídka od:
Stephen King
Z knihy:
Mrtví se někdy vracejí, Nočná zmena (14 poviedok), Noční směna (20 povídek)
Larry žil v Hemingford Home a zachránil své sestře život, když se s ní utrhla příčka žebříku. Ona však teď spáchala sebevraždu...
The Last Rung on the Ladder
Rok vydání originálu: 1978
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (13)
Přidat komentář
Jedna z nejsilnějších psychologických povídek Stephena Kinga, kdy je vyvráceno zaškatulkování Mistra pouze v záložce horror. Dětská naivita, víra, že vše v životě dobře dopadne, bezmezná důvěra v bratra, je v pozdějším věku naprosto rozmetána ignorací a nezájmem, která vede k tragickému konci. Konec byl pro mě hodně emotivní
Hergot to byla síla! Po řadě povídek, které byly někdy lepší a jindy horší, přišla tahle perla, kterou jsem předtím neznal a která ve mě vyvolala neuvěřitelné emoce. A to i přesto, že neobsahuje nic, čeho byste se báli. V podstatě jen pozorujete dětskou hru, ačkoliv nebezpečnou. Přenese se na vás při čtení ta dětská touha po ochutnání zakázaného ovoce. A na konci se vám sevře hrdlo a ucítíte směs smutku a dojetí. King v téhle povídce nechce děsit, nýbrž jen říct, že když vám na někom opravdu záleží, tak když vás ten dotyčný potřebuje, je vše ostatní povrchní a podružné. Protože pokud ne, tak někdy zkrátka může být pozdě...
"Vyrostli jsme. To je všechno, co vím." Pre mňa bez debaty jedna z najsilnejších a najdojemnejších poviedok od Stephena Kinga nielen v rámci zbierky Nočná zmena, ale celkovo v jeho tvorbe. A vlastne prečo to obmedzovať len na poviedky, Posledná priečka na rebríku je v mojom osobnom rebríčku jedným z najlepších príbehov, aké King kedy napísal a to vrátane románov. Zdanlivo (alebo aj nezdanlivo?) banálny príbeh je rámcovaný strhujúcim úvodom a hlavne koncom zo súčasnosti, ktorý dianiu v stodole dáva úplne iný, nenormálne citlivý rámec. Keď som to kedysi čítal prvý raz, bol som z toho úplne odvarený a keď som sa k poviedke vrátil o pár desaťročí neskôr, už síce intenzita nebola až taká vysokánska, ale stále strašne dojemné a smutné.
Jiné, na zamyšlení, i přes mé nadšení z Nekuřáci, a.s., tohle bylo prostě epické a osudové, zatím nejlepší. Občas stačí pár stránek, aby čtenáři autor vzal vítr z plachet.
Jeden z těch vážnějších kusů o jednom zázraku a jeho smutných následcích - 85 %
Smutná povídka... Sourozenecká láska je podle mně po mateřské lásce ta nejsilnější. Mezi sourozenci je obrovské pouto, které se nepřeruší ani kdyby chtěli.
Smutná povídka o sestře a bratrovi, kteří k sobě měli velice blízko. Ale jeden ze sourozenců měl pro toho druhého udělat víc. A on to neudělal.
Jak píše Adhara, tahle povídka je psychologická a jen lehce šmrncnutá tajemnem, které je ale způsobeno spíš čtenářovým očekáváním než samotným dějem.
A pointa? Na jedné straně, jak snadné je zapomenout ve víru vlastního života na ostatní, na druhé, jak snadné je zvyknout si, že bude vždycky po ruce někdo, kdo mě zachytí? Otázka viny?