Poslední vůle pana Tobyho

Povídka od: Joseph Thomas Sheridan Le Fanu
Z knihy: Strašidla, duchové & spol.

Pokud v příbězích straší hadi, krysy či kočky, tolik nás to nepřekvapí, neboť to vychází z vlastností, které těmto zvířatům přisuzují lidé již odedávna. Pokud se však v krvelačné zvíře změní pes, ztělesnění poslušnosti, jako je tomu v Poslední vůli pana Tobybo, čtenář znejistí, což umocní strašidelnost příběhu, stejně jako když se v děsivou past změní náš útulný pokojík. Dalším slavným příběhem se strašidelným psem je Holmesův případ Pes baskervillský od A. C. Doylea, Pes H. R Lovecrafta má křídla, krvežíznivé tesáky a střeží tajemný amulet.

Le Fanu patří k nekorunovaným klasikům strašidelných příběhů a je vedle E. A. Poea a E. T. A. Hoffmanna označován za nejvýznamnějšího autora strašidelné fantastiky 19. století. Jeho příběhy se nezřídka přesouvají do psychologické roviny, takže v závěru povídky nevíme, zda strašidla nebyla jen výplodem chorého mozku hlavních hrdinů. Le Fanu byl obzvlášť vynikající v líčení duchů a strašidelných okolností, které pronásledují hrdinu, jenž se v příběhu zachoval nečestně a nemorálně. Jedinečným příkladem MOTIVU NADPŘIROZENÉ MSTY A SPRAVEDLNOSTI jsou Le Fanuovy povídky Soudce Harbottle, Pronásledovatel i Poslední vůle pana Tobybo. K neobyčejné věrohodnosti příběhu přispívá téměř dokumentární, strohý styl vyprávění, jako by Le Fanu v lékařské zprávě popisoval propukající šílenství hlavního hrdiny.

Komentáře (0)

Přidat komentář

---