Povídali, že mu hráli - ale že mu netroubili
Povídka od:
Jan Saudek
Z knihy:
Tramvaj noci
Na úvod - pisatelovo snění.
O ženách, o jejich pudech, ale následně je ve výtahu, cestuje s ním i se ženou, která je tak vzdálená od jeho úvah.
Měl se o něco pokusit? Měl rozbít hranici mezi ním a Danuškou, v běžné chvilce, kdy na snění není čas. Měl narušit všednost a obyčejnost dne?
Neví.
Přemítá, vzpomíná na svou matku, která mu kdysi dávala za příklad chlapce Liedry a vypravěč přemítá, jak žijí vzorní chlapci...
Následuje jako okem kamery zachytávání života kolem.
Na konci této povídky je seznam - píšu - vyznání...Pro a proti různým záležitostem v životě.
Jak žijí vzorní chlapci? Jaká byla autorova představa v jistém věku? ...Jistě meditují v čajovně (opravdu, jedna taková se na Žižkově objevila, ovšem nepřežila ani týden), čtou Hegela, zahloubají se přemýšlivě i do Tomáše Akvinského, naslouchají soudobé vážné hudbě, hlavu v dlaních (už to je mi notně podezřelé), něžně líbají své křehké partnerky na vchod do zažívacího ústrojí, zavile odmítají alkohol, nejedí lůj, jsou střídmí v jídle a pití a vyznávají nějaké umírněné náboženství, nejraději východní. V jejich manželstvích jde o absolutní věrnost - jak jinak? Manželské obcování přichází v úvahu toliko za účelem plození dalšího výtečného jedince.