Přijdou vlahé deště
Povídka od:
Raymond Douglas Bradbury
Z knihy:
Marťanská kronika, Marťanská kronika / 451 stupňů Fahrenheita, Velmistři SF 2
Dům přišel o své majitele. Přesto je stále plně soběstačný. Vykonává všechny zajeté úkoly, i když jediným, kdo o ně má zájem, je na smrt vyhladovělý pes.
Originální název:
Rok vydání originálu: 1950
There Will Come Soft Rains
Rok vydání originálu: 1950
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
18.01.2014
Dům je plně automatizovaný, ale bohužel si nemůže uvědomit, že v něm již nikdo nežije, proto připravuje snídani úplně zbytečně. Děj tu není téměř žádný a podzápletka s vyhladovělým psem taky zrovna neohromí.
28.05.2011
Jediným aktérem této povídky je dům. Po explozi, která smetla všechno živé, ale nedotkla se budov, pracuje dům stále tak, jak byl naprogramován. Dál se sám čistí, připravuje jídlo, uklízí a nabízí své služby majitelům, ze kterých zůstal jen černý otisk na venkovní zdi.
1
Pokud by stála povídka někde samostatně, bral bych ji jinak - asi jako memento, varování, zvláště po Hirošimě a Nagasaki. I když i tak samozřejmě vyvstávají hnidopišské otázky, např. kde dům bere slaninu, kde bere vejce, kde bere každý den mléko pro snídaně? Jak mohou být robotické myši znechucené, že dovnitř vešel pes? Mají snad robotické myši emoce? A velký problém je i v tom, že je v Marťanské kronice. Tohle je kronika zániku Země, tahle povídka patří sem. S Marsem to má skutečně jen volnou spojitost. Na druhou stranu ty technické vychytávky jsou popsané moc dobře a člověk by rád takový dům někdy vyzkoušel. Nejspíše ale jen do chvíle, kdy by mu lezly všechny ty předem dané časové harmonogramy krkem (třeba přesně vyhrazená hodina na bridž, bez možnosti přetáhnout o pár minut).