První osoba jednotného čísla
Povídka od:
Haruki Murakami
Z knihy:
První osoba jednotného čísla
Vypravěč sice nechodí v obleku často, ale tak 3x do roka má chuť se oháknout a někam si vyrazit. Při poslední takové výpravě má ale v baru nepříjemný konflikt s neznámou ženou.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
Jsem divná, když to považuji za masterpiece sbírky? A dokonalý zástupce Murakamiho tvorby?
("A teď jsem tady. Teď tady existuji v první osobě singuláru. Vybrat si i jen jedinkrát jiný směr, asi bych tu už v téhle podobě neseděl. -Koho to teda ale vlastně vidím tam v zrcadle?-")
Příběh, kde si každý musí vybrat.
Příběh, který se většinou své pointy odehrává až po jeho skončení v knize.
Příběh, jehož pointou je to, že pointa se odehrává v každém čtenáři...nejspíš úplně jinak. Přeci jen...vážně nám zrcadlo ukazuje to, co je skutečné?; co chceme vidět?; nebo ukazuje spoustu jiných interpretací v návaznosti na úhel pohledu?
Příběh, který mě na závěr sbírky dokonale úchvatil.
Dokonale nedokonalé, ani vlastně nevím, jestli by tento příběh šlo popsat jinými slovy. Do poslední věty dokonale rozjetý příběh, jež by mohl mít románové pokračování, nebo výraznou, vtipnou, či naopak šokující pointu, ale nemá, protože tento příběh končí dokonale nedokonalým závěrem, takovým, co zahrnuje všechny možnosti... ze všech těch nekonečně světů, co jich je v autorově fantazii !
Snad nejslabší povídka ze sbírky, ani jsem se do ní nedokázal začíst, děj nezajímavý, působí to na mě, že autor prostě zase něco potřeboval nebo chtěl hodit na papír. 50% a ještě 3*, 27. 7. 2024.